Charakteristika území
Obecně geografická charakteristika území města Přerova
Město Přerov patří již odpradávna k nejvýznamnějším sídlům na střední Moravě. Díky své výhodné poloze v bezprostřední blízkosti řeky Bečvy na pomezí Hornomoravského úvalu a jižního předmostí Moravské brány je území dnešního města nepřetržitě obydleno již od pravěku. V průběhu následujících období bylo vždy správním, hospodářským, kulturním centrem pro své široké okolí a díky své strategické poloze v rámci českého státu vždy patřilo k nejvýznamnějším městům na Moravě.
Z administrativního hlediska je Přerov od 1.1.2001 součástí Olomouckého kraje, kde spolu s Olomoucí a Prostějovem tvoří hlavní centrum osídlení středomoravské sídelní aglomerace. Vzhledem ke vzájemné geografické blízkosti všech těchto měst patří oblast střední Moravy k nejvíce urbanizovaným územím v České republice. Území místní samosprávy má rozlohu 58,5 km2 a počet obyvatel k 1.1.2008 čítal 47 679.
Město Přerov je od 1.7.2006 statutárním městem a člení se na 13 místních částí, jejich výčet včetně počtu obyvatel a data připojení k městu je uveden v tab. 4.1.1. Zajímavostí je fakt, že se žádná z místních částí po roce 1989 neosamostatnila a tehdejší stav zůstal dodnes zachován.
Území samotného města (Přerov I), Předmostí (Přerov II) a Popovic (Přerov X) utváří souvislý intravilán táhnoucí se přibližně v severo-jižním směru, který má v kontrastu s ostatními místními částmi převážně městský charakter. Na tomto území je soustředěno přibližně 90 % počtu všech trvale žijících obyvatel města Přerova a jednoznačně se zde odehrává naprostá většina dopravních a pohybových aktivit. Z těchto důvodů byly tyto části Přerova vybrány jako zájmové území.
Hlavní komunikační tahy Přerova
Již z hradištní doby vedlo z Přerova několik cest. Hlavní komunikace tehdy vedly na jihovýchod do Uher, brodem přes řeku na sever k Předmostí, kde se cesta pak dělila na směry do Prahy a Krakova. Tento středověký půdorys byl později rozšířen o vedlejší silnici směrem na Kozlovice a od počátku 18. století je zmiňovaná i zemská silnice Chropyně - Přerov - Lipník nad Bečvou - Hranice - Starý Jičín - Těšín.
Významným mezníkem ve spojení Přerova s okolním městem byla výstavba železnice, kdy byl v roce 1841 Přerov spojen Vídní, Bohumínem a Krakovem. Díky odbočce do Olomouce pak i Prahou a Drážďany. Základní kostra železniční sítě byla na území Přerova dokončena o dvacet let později vybudováním tratě do Brna přes Kojetín a Vyškov. V roce 1925 došlo k vybudování tzv. Dluhonické spojky, která umožňuje přímé spojení Prahy s Ostravou bez nutnosti přepřahání lokomotiv v Přerově.
Dnes se do Přerova ze všech směrů sbíhá celkem 10 komunikací všech tříd. Hlavními výjezdními komunikacemi jsou silnice I/47 (směr na Lipník nad Bečvou a Ostravu) a I/55 v trase Olomouc-Přerov-Hulín-Břeclav. Tato síť je doplněna o silnice druhé třídy č. II/436 Brno-Chropyně-Přerov-Tršice, II/150 Bystřice pod Hostýnem-Přerov-Prostějov a silnicí II/434 Lipník nad Bečvou-Přerov-Tovačov-Prostějov.