Úvod
V poslední době zaznívají ze strany geoinformatiků diskuze, zda by zpracovatelé územních plánů neměli tyto plány zpracovávat spíše v GIS než v CAD, protože systémy GIS nabízejí větší možnosti správy dat, topologie nebo i kartografických nástrojů. Pro lidi, kteří se setkali nejdříve s GIS programy než s CAD, je nepochopitelné, jak je možné, že urbanisté ještě nepřišli na „kouzlo“ práce v GIS a snaží se lidi pracující v CAD přesvědčit, aby přešli na GIS.
Na druhou stranu architekti urbanisté zvyklí na práci v CAD programech se většinou nechtějí „přeučovat“ na jiný program, než jsou zvyklí. GIS programy jim připadají složitější a nedokážou v nich najít žádné výhody. To se však určitě netýká všech zpracovatelů územních plánů, někteří se snaží jít s dobou a zkoumají nové možnosti GIS programů. Vede je k tomu nejen touha poznat něco nového, ale i praktická opatření, protože většina krajských a městských úřadů používá právě programy GIS a po zhotovitelích územního plánu požadují data dodaná ve formátech GIS. Další nutností, proč se seznámit s programy GIS, je vznik územně analytických podkladů (ÚAP), které kraje spravují většinou také ve formátech GIS, a tak je předávají i zpracovatelům územního plánu. Nastává tak často situace, kdy vyhotovitel územního plánu si musí data převést do formátu CAD a po dokončení územního plánu musí data převést zpět do formátu GIS. Z těchto konverzí pak vzniká spousta problémů, kdy se data mohou „rozpadnout“, posunout atd.
Občas pak může docházet ke konfliktům mezi urbanisty-zastánci CAD prostředí a geoinformatiky-zastánci GIS prostředí. V současné době proto vznikají různé snahy o analýzy tvorby územních plánů v obou prostředích se snahou jednoznačně říci, které prostředí se hodí pro tvorbu územních plánů více. Tato práce se nesnaží o tuto jednoznačnost, ale spíše o celkovou analýzu, kdy by měla říci, co se v jakém prostředí dá udělat lépe a v čem mají obě prostředí výhody a nevýhody.