Snaha o co možná nejdokonalejší prozkoumání, pochopení a napodobení okolního světa provází člověka po celou jeho dlouhou historii. Není tedy divu, že přirozeným předmětem těchto bádání se stal lidstvo obklopující zemský povrch – krajina. Informace o jednotlivých fyzicko či sociogeografických prvcích krajiny se nejednou staly zásadními stavebními kameny pro důležitá politická, ekonomická i náboženská rozhodnutí. A jaký obor by nám podal komplexnější přehled o těchto elementech než kartografie? Bohužel umění kartografické vizualizace, stejně jako její produkty, proniklo mnohdy jen k malým skupinkám společenských vrstev a pro širokou veřejnost bylo prakticky nedostupné.

Vynález elektronkových počítačů v polovině 20. století a jejich prudký rozvoj v dalších desetiletích nám spolu s paralelně vyvíjenými informačními technologiemi a systémy poskytl zcela nový způsob sběru, implementace a vizualizace prostorových informací. Stěžejním produktem na tomto poli se staly geografické informační systémy (GIS).

Geografické informační systémy jsou zvláštním druhem informačních prostředků. Jsou to totiž informační systémy, jejichž data se vztahují k určitým místům v prostoru a v nichž je možné zpracovávat, analyzovat a prezentovat data s ohledem na jejich prostorové umístění. Protože geografické informační systémy jsou v dnešní době standardním prostředkem k uchovávání a zpracovávání informací o krajině, je přirozené, že se stávají rovněž nástrojem pro vývoj a implementaci metod sloužících k modelovaní nejen geomorfologických krajinných procesů. Úloha GIS se přitom rozšiřuje od uchovávání 2D údajů a analýz k analýzám zahrnujícím i prostorově-časové vztahy, simulaci procesů a studium interakce člověk - přírodní prostředí. Důležitým faktorem hrajícím roli při výsledném hodnocení jsou zde přitom i dostupné možnosti výsledné prezentace získaných výsledků, tj. jejich vizualizace.

Právě vizualizace geodat je nejběžnější a nejpopulárnějším GIS výstupem, nejobvyklejší formou sdělování informací mezi systémem a uživatelem. V poslední době se stále víc (vedle klasické 2D) dostává do popředí 3D vizualizace prostorových objektů. Vizualizace se stává jedním ze způsobů analýzy a prezentace prostorových vztahů. V případě GIS je právě kartografická 3D vizualizace způsob prezentace dat, který má v tomto oboru značné opodstatnění. Ve většině územních rozhodnutí či ve vědeckých studiích zkoumajících krajinu patří totiž informace o terénu mezi nejdůležitější vstupní data. Nezanedbatelnou výhodou je zde přitom i sama poskytnutá možnost přímého vizuální porovnání vytvořených 3D dat s tvarem samotného zájmového území

Pro současnou dobu charakteristickou rychlým rozvojem virtuální reality je typický prudký rozvoj geovizualizace jak pro vědecké účely, tak i pro potřeby co nejširší veřejnosti. 3D i klasická 2D vizualizace dat nám ve spojení s GIS umožňují docílit nejen nových a dokonalejších způsobů jejich prezentace. Také nám poskytují i možnosti efektivnějšího pohledu na jejich vzájemné prostorové vztahy nebo podávají obraz o jejich vzájemných interakcích. A právě předvést možnosti vizualizace geodat, konkrétně geomorfologických procesů (sesuvů a eroze) v prostředí GIS, si klade za cíl má diplomová práce.