ÚVOD

To, že stereofotografie v posledních letech zažívá značný rozmach, neznamená, že by v dřívějších dobách byla věcí neznámou, či snad dokonce představovala moderní technický zázrak. Experimenty s dvojicí snímků se prováděly už v první polovině 19.století. Čočkový stereoskop vyrobený podle návrhu Sira Davida Brewstera se stal potom senzací Světové výstavy v Londýně roku 1851 (Scheufler, 1993).

Obliba stereosnímků prodělala dvě velké vlny zájmu. Vrcholem první vlny byla šedesátá léta 19. století, vrcholem druhé vlny, již znatelně slabší, byl přelom 19. a 20. století, kdy se začaly využívat stereofotografie tištěné. Stereofotografiím se nevyhnula žádná z lidských činností, a proto jsou dnes nesmírně zajímavým, i když nedoceněným, pramenem poznání soudobého životního stylu. Postupem času však obliba těchto snímků upadala, až se téměř úplně z běžného života vytratily.

Výrazné oživení přišlo až s nástupem počítačů a moderních metod dálkového průzkumu Země. Nové možnosti pořizování snímků přinesly nesporné výhody nejen do oborů, jako jsou geografie nebo kartografie. Materiály DPZ začaly být využívány téměř ve všech oblastech lidské činnosti, kde se pracuje s prostorovými daty.

S příchodem digitálních technologií přišlo také znovuoživení stereofotografie. O jejím využití ve fyzické geografii a geologii pojednává tato práce.