Využívání prostorové složky ve spojení s jazykovědnými obory je již zavedenou praxí dialektologů a lingvistů, za problém se však dá považovat vysoká míra konzervativnosti, kdy zavedené postupy v rámci tzv. jazykového zeměpisu zůstávají v podstatě stejné již od počátku samotného oboru. Je tak zřejmé, že vědci zabývající se jazykovým zeměpisem, nedokážou plně využít potenciál, který přináší současné postupy a technologie. Z této myšlenky vychází hlavní motivace této práce, tedy přiblížení tohoto potenciálu zejména odborné veřejnosti v oblasti jazykových studií. Výsledky této práce umožní zejména dialektologickým pracovníkům nahlédnout na jimi vytvořená data z hlubšího, analytického pohledu, což k nim umožní nalézt nové poznatky.