Závěr
Cílem diplomové práce bylo srovnání morfologie povrchového reliéfu s morfologií přítomných jeskynních systémů a zjištění případných styčných bodů, které by vyjadřovaly provázanost povrchové a podpovrchové krasové modelace.

V první etapě byla zpracována geologická rešerše zaměřující se na území v okolí Javoříčka a rešerše se zabývající se vývojem krasové modelace v Moravského krasu, který představuje vzorové území. Během terénního výzkumu byly zmapovány a zaměřeny pomocí GPS jeskynní vchody, drobné povrchové krasové jevy a skalní výchozy krasových hornin. U skalních výchozů byla provedena jejich základní litologická, strukturně-tektonická a geomorfologická charakteristika. Stejně tak u jeskynních systémů byla zpracována strukturně-tektonická a geomorfologická charakteristika. V závěrečné etapě byly statisticky zpracovány a syntetizovány údaje z terénního výzkumu a mapových zdrojů a určena závislost krasovění na povrchu a v podzemí.

Z rozmístění jeskynních systémů v zájmovém území a z výsledků získaných během terénního výzkumu lze určit 3 lokality, kde probíhala krasová modelace působením tří různých vodních toků. Zároveň bylo při analýze průběhu jeskynních systémů dle nadmořské výšky vymezeno 7 úrovní krasovění (po 25 m).

V lokalitě Boučí se z říčních jeskyní zachovala pouze Velká jezevčí díra u Kadeřína modelovaná Blažovským potokem a spadající do úrovně krasovění 440,001-465 m n. m. Na j. svahu Brablence, ve stejnojmenné lokalitě, jsou zachovány v úrovni 365,001-390 m n. m. dvě říční jeskyně - Za hájovnou a Habří - vzniklé korozní činností Javoříčky. Jejich dnešní poloha je však pravděpodobně pozměněna v důsledku pohybů podél zlomu v údolí Javoříčky. Nižším úrovním v této lokalitě (315,001-440 a 440,001-365 m n. m.) odpovídá pouze jeskynní systém Velkého ponoru Špraňku vzniklého v místě bývalého soutoku Javoříčky a Špraňku. Nejvýznamnější lokalitou se třemi vyvinutými jeskynními úrovněmi je lokalita Špraňek. V úrovni 440,001-465 m n. m. se dochovalo svrchní patro systému Javoříčských jeskyní - jeskyní Míru a Velká jezevčí díra naproti Zkamenělému zámku, v úrovni 415,001-440 m n. m. Hlinité jeskyně (střední patro Javoříčských jeskyní) a v úrovni 390,001-415 m n. m. jeskyně ve Zkamenělém zámku.

Nejlépe zachovalá a prozkoumaná úroveň je v 440,001-465 m n. m., kam spadá 53,8% chodeb z celkové délky říčních jeskyní v zájmovém územní. Neméně významná úroveň je pak úroveň v 415,001-440 m n. m., která zahrnuje 25,3% chodeb. Hlavním jevem ovlivňujícím modelaci jednotlivých pater v čase bylo kolísání lokální erozní báze zájmového území v okolí Javoříčka představované řekou Třebuvkou.

Statistickým zpracováním údajů vyjadřujících orientaci a sklon ploch foliací a puklin na skalních výchozech byly určeny jejich hlavní směry. U ploch foliací převažuje směr SSV-JJZ až SV-JZ (pro 32% měření na povrchu), plochám puklin odpovídá směr ZSZ-VJV (pro 32,5% měření). Ze statistického zpracování měřených tektonických poruch v podzemí vyplývá, že ssv.-jjz. směr sleduje 36% ploch, zsz.-vjv. směr 33% ploch. Po srovnání průběhu hlavních směrů drobných strukturních prvků na povrchu a průběhu poruch v podzemí je tedy patrné, že modelace jeskynních systémů je dána závislostí na tektonických poruchách, jejichž směr odpovídá ssv.-jjz. orientaci foliací a zsz.-vjv. orientaci puklin měřených na povrchu.