Ve studovaném území byly sledovány dva typy strukturních prvků: foliace (foliační zóny) a pukliny (puklinové zóny). V následujícím textu bude provedena jejich charakteristika na povrchových výchozech i v jeskynních systémech a jejich vzájemné srovnání.

Plochy foliací představují rovné nebo jen mírně zvlněné plochy místy se zřetelnou lineací, která určuje směr tektonického pohybu v území. Foliace odpovídají plochám skluzu, mohou být však predisponovány vrstevnatostí.

Ze 155 měření ploch foliací na 41 dokumentačních bodech (výchozech) byl zhotoven stereografický konturový diagram jejich pólů. Z obrázku 16 je patrné, že plochy foliací sledují převážně směr SSV-JJZ s úklonem 60°-80° k SZ, popř. 80°-88° k JV (pro 95% měření). Na povrchových výchozech se foliace projevují výrazněji než pukliny v lokalitách Brablenec a Boučí.

V lokalitě Brablenec, na svazích kóty Brablenec (481,2 m n. m.), představují výchozy především středně až tmavě šedé biomikritické vápence, ve kterých se podél ploch foliací vytvořily dvě svahové, korozní jeskyně a vodním tokem byly vymodelovány dvě říční jeskyně. Menší foliační zónu lze pozorovat u dokumentačního bodu č. 5 (283/54 - 5/1 m). V okolí kóty 492 m n. m. (dokokumentační body 8-10) představují výchozy s významnějšími foliačními poruchami tmavě šedé až černé, biomikritické vápence.

Také v lokalitě Boučí, v pásmu středně šedých, místy až tmavě šedých, biomikritických vápenců tvořících téměř celý z. svah vrchu Boučí (521 m n. m.), dominuje tektonické porušení podél ploch foliací. Foliace se z větší míry uplatnila i při vzniku svahové Kadeřínské jeskyně a říční jeskyně Velká jezevčí díra u Kadeřína (u dokumentačního bodu č. 40).

V lokalitě Špraněk se foliace výrazněji projevila u dokumentačních bodů č. 18-20 (v okolí vchodu do Javoříčských jeskyní a pod chatou Jeskyňka), kde je dobře patrné zkrasovění založené na těchto plochách. Poslední "foliační" oblastí je levý břeh Špraňku u dokumentačních bodů č. 33 a 34, kde foliace nejsou tak výrazné jako v ostatních lokalitách, ale stále se významněji podílejí na omezení skalních bloků a stěn.

Obr. 16: Stereografický konturový diagram pólů ploch foliací naměřených na skalních výchozech [%]

Téměř kolmý k plochám foliací je systém příčných puklin či puklinových zón, které jsou velmi dobře viditelné na většině přirozených výchozů v lokalitě Špraněk. Výrazné puklinové zóny (s četností 13/1m - 38/89, 10/1 m - 226/45) i drobnější zóny (8/1 m - 230/60, 5/1 m - 404/80) lze pozorovat na vápencových výchozech tmavě šedých, biodetritických vápenců u dokumentačních bodů č. 13-16 na v. svahu Špraňku (518 m n. m.). Drobnější puklinovou zónu (9/1 m - 44/84) lze též pozorovat u dokumentačního bodu č. 23 v tmavě šedých, biodetritických vápencích nedaleko vchodu do Hlinitých jeskyní. Významnou oblastí s lépe vyvinutými puklinovými plochami je okolí Zkamenělého zámku i s protějším břehem potoka Špraňku. Rozsáhlé puklinové zóny lze pozorovat nejen ve světle až středně šedých, biomikritických vápencích Zkamenělého zámku (17/1 m - 190/78), ale především na skalních výchozech převážně středně až tmavě šedých, biomikritických vápenců na levém břehu Špraňku u dokumentačních bodů č. 29 (17/1 m - 47/84), 30 (12/1 m - 31/90) a 32 (12/1 m - 190/85). Posledním místem, kde byly zdokumentovány výraznější puklinové zóny (15/1 m - 49/89, 238/90; 10/1 m - 45/86) je mohutný výchoz tmavě šedých, biodetritických vápenců u dokumentačního bodu č. 36 (sv. od Zkamenělého zámku). Ke zkrasovění zde však došlo podél ploch foliací.

Přechodu z oblasti výraznějších puklin do oblasti foliací podél potoka Špraňku odpovídá i náhlá změna v orientaci údolí. Ze jjv.-ssz. směru se Špraněk pod Zkamenělým zámkem ostře stáčí na jz.-sv. směr.

Ze stereografického konturového diagramu pólů puklin (obr. 17) pro 140 naměřených hodnot vyplývá, že hlavní orientace puklinového systému na celém území je ve směru SZ-JV až ve směru ZSZ-VJV. 93% ploch puklin či celých puklinových zón má úklon 85°-90° k JZ či 78°-90° k SV.

Obr. 17: Stereografický konturový diagram pólů ploch puklin naměřených na skalních výchozech [%]

Také v podzemí převažuje u ploch foliací ssv.-jjz. směr (obr. 18). Jak vyplývá ze stereografického konturového diagramu pólů foliací, 96% změřených ploch se sklání 56°-84° k SZ a 79°-87° k JV.

Obr. 18: Stereografický konturový diagram pólů ploch foliací naměřených v jeskynních systémech [%]

Jeskynní systémy se vždy vyvíjely v závislosti na soustavě foliací a puklin. Nelze tedy nikdy tvrdit, že daná jeskyně vznikla pouze podél ploch jednoho ze strukturních prvků. V zájmovém území však lze učit některé jeskyně, které se vyvíjely především podél ploch foliací či naopak podél puklin. Podle obrázku 19 lze říci, že 33,5% z celkové délky podzemních chodeb jeskynních systémů v zájmovém území se vytvořilo podél ploch foliací s orientací 15°-60° ve směru SSV-JJZ.

Obr. 19: Podíl jednotlivých směrů tektonických poruch v podzemí na tvorbě jeskyní v zájmovém území podle délky chodeb na těchto plochách založených [%]

V lokalitě Brablenec byly z větší části podél ploch foliací vytvořeny dvě svahové korozní jeskyně (Májka - dok. bod č. 11, jeskyně u dok. bodu č. 5) a dvě říční jeskyně (Habří - dok. bod č. 1, Za hájovnou - dok. bod č. 3). V lokalitě Špraněk vznikla podél ploch foliací drobnější jeskyně na Zkamenělém zámku a svahová jeskyně Liščí díra sv. od Zkamenělého zámku (dok. bod č. 36).

Ze stereografického konturového diagramu pólů ploch puklin (obr. 20) je patrné, že pukliny jsou v jeskynních systémech nejčastěji orientovány ve směru ZSZ-VJV, méně pak ve směru SZ-JV. Pro 95% ploch puklin je úklon 78°-90° k SV či 80°-90° k JZ.

Pukliny se na tvorbě a modelaci jeskynních chodeb podílely podle obrázku 19 z 36,5%. Většina jeskyní v zájmovém území má tedy orientaci 105°-150° sz.-jv. směru. Z jeskyní, které jsou predisponovány z větší části plochami puklin, lze jmenovat v lokalitě Brablenec říční jeskyni Velkého ponoru Špraňku či v lokalitě Boučí svahovou Kadeřínskou jeskyni. V masivu Špraňku se pak pukliny více podílely na vzniku říční jeskyně Velká Jezevčí díra naproti Zkamenělému zámku, Jeskyně ve Zkamenělém zámku a Paničtí díry.

Obr. 20: Stereografický konturový diagram pólů ploch puklin naměřených v jeskynních systémech [%]

V případě Velké jezevčí díry u Kadeřína (v lokalitě Boučí) a svrchního i středního patra Javoříčských jeskyní (v lokalitě Špraněk) se na tvorbě jeskynních chodeb, co se týče délky, podílely téměř stejnou měrou poruchy odpovídající plochám foliací i puklin.

Po srovnání obrázku 21 vyjadřujícího četnost jednotlivých směrů os chodeb a obrázku 22 vyjadřujícího četnost jednotlivých směrů tektonických poruch měřených v jeskynních systémech je patrné, že hlavní směry orientací chodeb jeskynních systémů odpovídají orientaci ploch puklin a foliací.

Ve směru SSV-JJZ (až SV-JZ) je orientováno 36% ploch foliací a 35,5% z celkového počtu chodeb. Směru ZSZ-VJV odpovídá 33% ploch puklin z celkového počtu měření v podzemí a směru SZ-JV 27,5% os chodeb. Jak již bylo uvedeno (u obrázku 19), celková délka chodeb založených na plochách foliací a délka chodeb podél ploch puklin je tedy téměř vyrovnaná.

Obr. 21: Četnost chodeb jeskynních systémů podle jejich orientace [%]

Obr. 22: Četnost jednotlivých směrů tektonických poruch v podzemí [%]

Srovnáním obrázku 22 vyjadřujícího četnost směrů tektonických poruch odpovídajících foliacím a puklinám v podzemí a obrázku 23 vyjadřujícího četnost těchto strukturních prvků na povrchu zjistíme, že jejich hlavní směry jsou opět téměř shodné.

Ssv.-jjz. orientaci má 36% ploch foliací v podzemí, u foliací na povrchu převládá spíše orientace ssv.-jjz. až sv.-jz. směru, které odpovídá a 32% ploch. Směru ZSZ-VJV odpovídá 33% ploch puklin v podzemí a 32,5% ploch puklin ze všech měření na povrchu. Hlavní směry orientace a sklony ploch puklin a foliací v podzemí a na povrchu jsou shrnuty v tabulce 6.

Obr. 23: Četnost jednotlivých směrů ploch foliací a puklin na povrchu [%] Tab. 6: Hlavní směry orientace a sklony ploch foliací a puklin na povrchu a v podzemí