Analýza rozložení jeskynních systémů dle nadmořské výšky
V oblasti severní části Javoříčského krasu se nachází celkem 17 jeskynních vchodů, přičemž se jedná o 15 jeskynních systémů (Javoříčské jeskyně a jeskyně Míru ústí na povrch vždy dvěma vchody). Z tohoto počtu je 9 jeskyní říčního původu, tzn., že se na jejich vzniku a výsledné modelaci projevila především činnost vodního toku, a 6 korozních jeskyní, kde se na vytváření dutin podílelo pouze rozšiřování podél ploch puklin či foliací.

Obr. 2: Podíl délky chodeb říčních jeskyní v jednotlivých výškových úrovních na celkové délce * [%]
5_4_1 (3K)
* Celková délka chodeb říčních jeskyní, u kterých byly dostupné údaje o nadmořské výšce (viz. výčet jeskyní u obrázku 5).

V místě, kde Špraněk opouští zájmové území, se nachází nejnižší místo v rámci zájmového území s nadmořskou výškou 362 m. Nejvýše položené místo představuje vrchol Špláz v nadmořské výšce 539 m. Pro analýzu rozložení jeskynních vchodů dle nadmořských výšek bylo vymezeno sedm výškových úrovní po 25 m, které také co nejlépe odpovídají výskytu skalních výchozů na povrchu.

Podle výškových poměrů jeskynních chodeb (obr. 2, tab. 4) je krasovění a modelace vodním tokem v celém profilu téměř plynulá. Obecně lze však říci, že většina vchodů s navazujícími jeskynními systémy je situována nad hranící 415 m n. m., kde byla modelace intenzivnější, a s postupem času pak docházelo v podzemních prostorách k jejímu zmírňování.

Prvním základním (a stále trvajícím) procesem vzniku jeskyní je rozšiřování dutin podél vertikálních či horizontálních ploch vrstevnatosti, puklin či foliací infiltrovanou vodou. Teprve poté se může ve vzniklých volných prostorách uplatnit působení soustředěného vodního toku. Pro rekonstrukci vývoje povrchového reliéfu a s ním svázaných endokrasových tvarů mají význam především říční jeskyně, ze kterých lze získat informace o směru, úrovních výskytu a vlastní existenci vodního toku v jednotlivých fázích vývoje území.

Tab. 4: Rozdělení jeskyní zájmového území dle výškových úrovní a geneze
5_4_2 (10K)

Tab. 5: Podíl délky chodeb říčních jeskyní v jednotlivých výškových úrovních
5_4_3 (7K)

Obr. 3: Rozložení jeskynních systémů dle nadmořské výšky při pohledu od západu
5_4_4 (2K)

Z rozložení jeskynních systémů podle nadmořské výšky (tab. 4, obr. 3) a podle jejich prostorového rozmístění v zájmovém území (příloha 9) je patrné, že zde existují tři lokality vzniku říčních jeskyní závislé na třech různých vodních tocích. První je vrcholová část Boučí (521 m n. m.) s úrovní krasovění 440,001-465 m n. m., druhou je oblast Špraňku (518 m n. m.) - Šplázu (539 m n. m.) zahrnující též levý břeh potoka Špraňku s úrovní krasovění 390,001-465 m n. m. a poslední lokalitou je Brablenec (481,2 m n. m.), kde se krasovění nejvíce projevilo v úrovni 315,001-390 m n. m.

Nejdůležitější úroveň krasovění pro všechny lokality, kam spadá 53,8% měřených chodeb, představuje patro v nadmořské výšce 440,001-465 m. Tomuto rozmezí odpovídá přístupné svrchní patro Javoříčských jeskyní a jeskyní Míru, Velká jezevčí díra naproti Zkamenělému zámku a Velká jezevčí díra u Kadeřína. Těsně nad hranicí této úrovně vystupuje jen nepatrná část Javoříčských jeskyní a jeskyn Míru.

Nejvýše položeným místem zjištěným z dostupných materiálů ve svrchní úrovni lokality Špraněk je střední část jeskyní Míru (u odbočky k umělému východu) s nadmořskou výškou 468,2 m. Podzemní prostorou s nejníže položeným místem svrchního patra je Suťový dóm (dno v 442,8 m n. m.). Odtud a z dalších míst pak již hlouběji vybíhají propasti spojující svrchní a střední patro. Celkové převýšení svrchního patra je 25,4 m.

Mezi Velkou jezevčí dírou u Kadeřína (lokalita Boučí) a ostatními říčními jeskyněmi v této úrovni sice není žádná prostorová návaznost, podle její polohy je však pravděpodobné, že vznikla ve stejném časovém období, neboť zde neexistuje žádná tektonická porucha, která by způsobila její vertikální pohyb. Je jisté, že se na její modelaci nepodílel paleo-Špraněk, ale že byla vytvořena paleo-Blažovským potokem přitékajícím z JZ od Kadeřína a směřujícím k SV až S, kde se vléval přímo do paleo-Špraňku. Prostor mezi nejvýše a nejníže položeným bodem vymezuje 15,3 m mocnou úroveň podzemního krasovění a následné modelace vodním tokem (453,3-468,6 m n. m.), která odpovídá i povrchové úrovni.

Významná výšková úroveň s 25,3% známých chodeb říčních jeskyní v nadmořské výšce 415,001-440 m připadá na Hlinité jeskyně, které vznikly postupným přemisťování vodního toku systémem propastí a komínů do nižších úrovní v důsledku snižování lokální erozní báze (zahlubování Třebůvky). Nejvýše zaměřený bod v nadmořské výšce 435,8 m (vchod) se nachází o cca 7 m hlouběji než dolní hranice svrchního patra. Nejníže položený bod je v 415,6 m n. m. (v části Hlinitých jeskyní s názvem Jeskyně pod Švecovým sestupem) odkud až do hloubky 8 m vybíhá propast ke spodnímu jeskynnímu patru (dále již propast nebyla prozkoumána). Maximální převýšení je tedy 20,2 m.

V úrovni 390,001-415 m n. m. vzniklo 4,9% chodeb náležících jeskyni ve Zkamenělém zámku, nejníže položené jeskyni v masivu Špraňku. Její vchod se nachází o 7,6 m níže než nejhlouběji zaměřené místo v Hlinitých jeskyních (středním patře Javoříčských jeskyní) a postupně její vnitřní prostory ještě dále klesají. Lze se tedy domnívat, že se jedná o součást nejnižší jeskynní úrovně ve Špraňku (518 m n. m.).

Poslední lokalitou je jižní svah vrchu Brablence (481,2 m n. m.), kde byly Javoříčkou vymodelovány ve výškové úrovni 365,001-390 m n. m. dvě ponorové jeskyně Javoříčky (Musil, ústní sdělení 2005). Výše položená jeskyně Za hájovnou (vchod 385 m n. m.) je pravděpodobně starší a také lépe vyvinutá. Po poklesu erozní báze se však i ponorová oblast přesunula o něco níže tak, že vznikla druhá ponorová jeskyně Habří (375,8 m n. m.). Obě jeskyně mají společnou převažující orientaci svých chodeb podél ploch foliaci směrem k SV do oblasti Mladečského krasu. Důležité je však zmínit, že jejich dnešní poloha může být v důsledku dřívějších pohybů podél sz.-jv. probíhajícího zlomu v údolí Javoříčky pozměněna.

V nižší úrovni (315,001-365 m n. m.) se pak vyvinula jeskyně Velkého ponoru Špraňku. Téměř vertikální ponorová jeskyně mohla vzniknout vlivem silné eroze způsobené vysokou energií Špraňku přitékajícího od JZ a narážejícího do pravého břehu Javoříčky (výraznější rozpukání v podloží dokládají i tři závrty v linii SZ-JV jv. od tohoto místa).