Javoříčský kras představuje se svou rozlohou 2,7 km² menší krasové území ležící v západní části bývalého Olomouckého okresu. Zájmové území, ve střední části konicko-mladečského pruhu, vymezují na povrchu i v podloží výskyty krasových hornin - devonských vápenců ve vývoji Moravského krasu. Oblast je odvodňována sz. směrem k Třebůvce dvěma vodními toky, Javoříčkou a Špraňkem, které rozčleňují povrchový reliéf hlubokými údolími. Údolí Špraňku představuje typické krasové, ostře zařezané až kaňonovité údolí, údolí Javoříčky je již značně vyplněno nivními sedimenty.

Studované území v Javoříčském krasu je součástí Bouzovské vrchoviny patřící do Zábřežské vrchoviny, Jesenické oblasti Krkonošsko-jesenické subprovincie (Demek et al., 1987). Bouzovská vrchovina, kam spadá celé zájmové území, je na všech stranách výrazně omezena. Na Z Jevíčskou kotlinou Boskovické brázdy, na JZ výraznou tektonickou linií nectavských zlomů. V sz. části při hluboce zaříznutém údolí Třebůvky dosahuje vrchovina výšek až 550 m a má velmi členitý reliéf podmíněný starší i mladou tektonikou a vertikální erozí dolního toku Třebůvky a jejích pravých poboček. Východní a severovýchodní část je nižší a také méně členitá s celkovým úklonem k JV. Tvoří ji plošiny na širokých hřbetech a menší kotliny v nadmořských výškách 400-300 m. Na V a JV hraničí s Hornomoravským úvalem (Panoš, 1964; Demek et al., 1987).

Pro vlastní krasové území jsou typické vystupující krátké vápencové hřbety s příkrými, skalnatými, často konkávními svahy. Díky malému rozsahu povrchových vápencových výchozů se zachovaly jen malé zbytky starých krasových plošin. Devonské vápence jsou v celém území silně zkrasovělé s četnými, dobře vyvinutými korozními a říčními jeskyněmi. Mezi ty nejznámější bezpochyby patří veřejnosti zpřístupněný systém Javoříčských jeskyní - jeskyní Míru. Dále se v masívu Špraňku (518 m n. m.) vytvořily neméně významné Hlinité jeskyně, jeskyně ve Zkamenělém zámku a další drobné svahové jeskyně. V z. svahu Boučí (521 m n. m.) se nachází jeskyně Velká jezevčí díra u Kadeřína, v j. svahu Brablence (481,2 m n. m.) pak významné ponorové jeskyně Za hájovnou a Habří.

Ačkoli jsou zde dobře vyvinuta krasová údolí i podzemní jeskynní systémy, vývoji území jako celku se dosud věnovalo jen minimum pozornosti (Loučková, 1963, 1964; Panoš, 1955, 1958). V předcházející bakalářské práci (Kadlčíková, 2003) byla provedena inventarizace drobných povrchových a podpovrchových krasových jevů a vytvořen geoinformační systém. V diplomové práci na ni bude navázáno s cílem korelovat exokras a endokras a pokusit se vysledovat vývoj tohoto území od počátku krasovění až do současnosti.