Závěr
Cílem diplomové práce bylo studium projevů mimořádných synoptických situací v chodu vybraných charakteristik přírodního prostředí na experimentální ploše Katedry geoinformatiky u sesuvu v Halenkovicích. Pokud by nebylo možné identifikovat mimořádné synoptické situace, bylo cílem diplomové práce nalezení extrémních hodnot v časových řadách měření a analýza jejich projevů. Mimořádné synoptické situace se z dostupných dat naměřených na lokalitě ani z jiných pramenů nepodařilo identifikovat, proto se práce zaměřila na analýzu extrémních hodnot v časových řadách. Cíl práce byl splněn.
Jako extrémní hodnoty byly zvoleny srážky dosahující intenzity silného (8,1–40 mm/hod) a velmi silného (>40 mm/hod) deště podle N. Slabé (1972). Tyto srážkové úhrny se ve sledovaném období 2006–2010 vyskytly na lokalitě 11x. Pro 11 zvolených období byla sledována těsnost závislosti výšky hladiny podzemní vody, vlhkosti půdy a průtoku vody z horizontálního vrtu na srážkách, těsnost závislosti teploty půdy v hloubce 10 cm a 60 cm na teplotě vzduchu ve 2 m a těsnost závislosti teploty vzduchu ve 2 m na srážkách. Pro vybrané události, u kterých bylo patrné zpoždění sledovaného jevu, byla časová řada posunuta zpět o interval zpoždění. K extrémním hodnotám byla zpětně přiřazena odpovídající synoptická situace daného dne nad územím České republiky. Těsnost závislosti byla vyhodnocena pomocí korelační analýzy. Protože meteorologická data nemají lineární charakter, byl pro výpočty korelace použit neparametrický Spearmanův korelační koeficient.
Během období extrémních srážek bylo nad územím České republiky šest typů synoptických situací. Nejčetnějšími situacemi jsou brázda nízkého tlaku nad střední Evropou – B a brázda postupující přes střední Evropu – Bp (obě 3x). Druhou nejčetnější situací je jihozápadní cyklonální situace – SWc2 (2x). Jedenkrát jsou zastoupeny během extrémních srážek západní cyklonální situace – Wc, západní anticyklonální situace letního typu – Wal a severozápadní cyklonální situace – NWc.
Výsledky korelací se v jednotlivých sledovaných obdobích pro jednotlivé veličiny značně lišily. Nejvyšší závislost byla prokázána mezi teplotou vzduchu a teplotou půdy v hloubce 10 cm a mezi teplotou vzduchu a posunutou teplotou půdy v hloubce 10 cm zpět o interval zpoždění maxim jednotlivých teplot. Ten to výsledek potvrdil platnost 3. Fourierova zákona o teplotě půdy. Dále korelace potvrdila, že hladina podzemní vody reaguje na srážky s určitým zpožděním. Toto zpoždění je odlišné u každé události. Závisí na celkové velikosti srážkového úhrnu a na předchozí nasycenosti půdy vodou.
Druhou částí práce bylo srovnání manuálního a automatického měření srážek pomocí párového t-testu. Test byl počítán pro denní sumy srážek jednotlivých měření v sedmidenních intervalech. Podle výsledků t-testu se manuální a automatické měření srážek neshodovalo pouze ve 3 sedmidenních obdobích.
Součástí práce je popis systému sběru dat a zařízení, které se na lokalitě vyskytují.
