Urbanizační procesy Olomouce

 

Průmyslová zástavba


Rozmístění průmyslu ve městě z velké části zapříčinila výstavba železnice, která rozdělila město na východní průmyslovou zónu (Bělidla, Hodolany, Chválkovice, Klášterní Hradisko, Pavlovičky) a západní obytnou zónu. Nejvíce se růst průmyslu ve druhé třetině 20. století projevuje v Hodolanech, kde vzrostl od roku 1927 o 18 ha na 42,5 ha (celková rozloha zástavby k 1953 68 ha), v Pavlovičkách (8,9 ha průmyslové zástavby z celkové rozlohy 12 ha k 1953) a v městské části Bělidla (10,9 ha průmyslové zástavby z celkové rozlohy 15 ha k 1953). V roce 1955 je vytvořen ve východní části podle návrhu územního plánu rozsáhlý kontinuální průmyslový sektor, který mírně narušuje původní obytná zástavba v Hodolanech (Zapletalová 2010). Velký růst průmyslu též zaznamenává v 50. a 70. letech Řepčín díky rozšíření výstavby Moravských železáren. Od roku 1953 se tamní průmysl zvýšil téměř na trojnásobek, tedy z 12 ha na 31,5 ha. Velký nárůst zaznamenávají i Holice s Klášterním Hradiskem. Právě v Klášterním Hradisku se už od roku 1937 soustřeďuje chemická výroba a od roku 1952 zde sídlí státní podnik FARMAKON (dnes FARMAK), který se specializuje na výrobu chemických léčiv a vitamínů. V tomto období také vznikají další významné podniky z potravinářského průmyslu, jako jsou např. Zora, Seliko a mlékárny Olma. Velký nárůst průmyslu, který je z grafu 4 a 5 patrný mezi rokem 1978 a 1985, je způsoben neustálým zvětšováním průmyslových ploch v Hodolanech, ve Chválkovicích i z menší části v Nové Ulici. V roce 1985 vzniká při soutoku Mlýnského potoka a Moravy též průmyslová zóna (MILO). Na konci 20. a začátku 21. století není zaznamenán vyšší nárůst průmyslu v porovnání s druhou polovinou 20. století. Naopak v roce 2009 má klesavou tendenci. I když v posledním desetiletí celkově dochází ke zvýšení průmyslu díky investicím ze zahraniční (konkrétně průmyslové zóny Keplerova a Pavelkova), nic se však nemění na faktu, že průmyslová zástavba se ve větší míře nezvyšuje. Je to způsobeno tím, že firmy využívají již připravené průmyslové zóny. Úbytek průmyslu v roce 2009 je zčásti zapříčiněno zrušením průmyslového areálu MILO v městské části Olomouc - město. V budoucnu je zde naplánovaný projekt „Šantovka“, kde by měla vzniknout nová obytná čtvrť. Další pokles je zaznamenán v oblasti Nové Ulice a to z 20 ha (2006) na necelých 15 ha. Nyní je její rozloha průmyslu srovnatelná s rokem 1985. Mírný pokles nastal i v městské části Hodolany. V posledních letech do průmyslu též zasahují obchodní řetězce, které umisťují své prodejny u výpadových komunikací (Globus s nákupním střediskem Olomouc City, Tesco s nákupním střediskem OC Haná, Hornbach, OBI a další).
Na horu ↑



Hromadná zástavba


Z hlediska rozložení bytového fondu jsou v Olomouci nejsilněji zastoupena sídliště, kde bydlí téměř 43 tisíc obyvatel (Zapletalová, 2010). Bytovou výstavbu v Olomouci lze rozdělit do dvou základních prostorových segmentů. Prvním je území kompaktního města, druhým šířeji definována příměstská oblast. U obou je, z hlediska časového zařazení, relevantní až výstavba druhé poloviny 90. let 20. století. [8] Podle Zapletalové (2010) je v roce 1930 v tehdejším územním plánu velké zastoupení obytných ploch. Počítalo se s dalším růstem obyvatel, který ale byl kvůli 2. světové válce a následnému odsunu Němců přerušen. V roce 1955 bylo proto schváleno méně ploch k bydlení, největší úbytek nastal zejména na východě města, který začal být silně profilován na průmyslovou výrobu a dochází tak k orientaci obytných ploch v západní části města. Na konci 50. let 20. století se začínají budovat na území Olomouce nová sídliště, která se formovala především kolem historického jádra. Za nejstarší městskou část je považován Neředín, kde se nachází nejstarší panelová výstavba ve městě. K největší výstavbě tu dochází mezi 50. a 80. lety. Nejvíce rozrůstající se lokalitou v tomto období je Nová Ulice, kde se hromadná zástavba oproti roku 1927 zvýšila o dvě třetiny a v 70. letech je to již trojnásobek. Další sídlištní oblast je v městské části Lazce. Zde ve stejném období dochází také k velkému růstu hromadné zástavby. Během sedmi let se rozloha zvýšila o dvojnásobek. Od 90. let však růst v této lokalitě víceméně stagnuje stejně tak i v Nových Sadech, které jsou spolu s Povelem a Novou Ulicí považováno za sídlištní periférii. V městské části Hejčín je sice růst hromadné zástavby pomalejší, než v porovnání s ostatními, za to zde postupně přibývá nová bytová výstavba. Podobně je na tom také Nová Ulice, zde zejména v lokalitě Horní lán a Tabulový vrch dochází v posledním desetiletí stále ke stavbě nových bytových domů. Vznikají tak nová moderní sídliště, např. komplex kaskádových bytů nazývaných „Pyramida“ v lokalitě Okružní, a zároveň i velkoplošná obchodní centra. Na snímcích z roku 2009 je též zaznamenána rozestavěná bytová zástavba na ulici Mošnerova. Další nově realizovaná hromadná zástavba je např. v Řepčíně v těsné blízkosti obchodního centra Globus či lokalita Handkeho. V této lokalitě jde o vůbec první větší projekt komerční bytové výstavby na území Olomouce, který měl charakter dostavby bytové sekce k již existující panelové zástavbě v jižním městském sektoru Povel.
Na horu ↑



Individuální zástavba


Oproti předchozím dvěma zástavbám se individuální v průběhu sledovaného území výrazně nemění, přesto počet nadále roste. Pokud porovnáme graf 4 s grafem 5 tak je zřejmé, že u obou případů se rozloha individuální a hromadné zástavby velmi liší. Na území dvanácti městských částí pozorovaných od roku 1927 je rozloha hromadné zástavby výrazně vyšší jak zástavba individuální. Naproti druhému sledovanému území B, kde jsou zahrnuty i okrajové městské části, převyšuje individuální zástavba nad hromadnou. Díky ale početnému přírůstku bytových komplexů v období 2005-2009, jí začíná hromadná zástavba výrazně konkurovat. Rozloha zástavby rodinných domů se zvyšuje, především v okrajových městských částech Olomouce. Jedná se zejména o lokality Hejčín, Neředín, Droždín, Nemilany a Slavonín. V posledních třech jmenovaných částí je rozloha individuální zástavby výrazně vyšší než bytové na rozdíl od zástavby v Hejčíně a Neředíně. Právě Neředín je nejdynamičtěji se rozvíjející lokalita výstavby rodinných domků (Na vršku), která se začala budovat od 90. let. V ostatních městských částech nacházející se blíže k centru města rozloha individuální zástavby stagnuje na úkor růstu průmyslové či hromadné zástavby.
Na horu ↑



Ostatní zástavba


Ostatní zástavba u obou sledovaných území se prakticky nezměnila až na mírný nárůst mezi 30. až 70. lety. Ten je způsoben stavbou nových školních a sportovních zařízení, ať už se jedná o mateřské, základní školy, budovy Univerzity Palackého, sportovní haly, či rozšířením areálu nemocnice. Do této kategorie byly však zařazeny i osamocené budovy a budovy, které z leteckých snímků nebyly rozeznatelné, zda se jedná o individuální, hromadnou nebo průmyslovou zástavbu. Proto je v tomto případě těžké porovnávat, které prvky zástavby se za sledované období nejvíce vyvíjí.
Na horu ↑



Komunikace


V vývoj komunikací ze stejného období téměř odpovídá vývoji zástavby (viz graf 6). Komunikační síť u obou sledovaných území má do 90. let rostoucí tendenci, v dalším období se vývoj liší. V městských částech na území A stavba silnic v posledním desetiletí téměř stagnuje, zatímco na území B i nadále roste. Z toho vyplývá, že stavba komunikací se odráží na vývoji zástavby, která je výraznější v okrajových částech města. S tím souvisí i boom v 90. letech s obchodními řetězci, které jsou umístěny především u výpadových komunikací. Větší skok v délce silnic je zaznamenán mezi rokem 1971 a 1978. Zde se změna projevuje především výstavbou nových sídlišť, zejména v městské části Povel a Nová Ulice. V tomto období je též vybudován vnitřní obchvat Olomouce ul. Velkomoravská. Další zvýšení komunikace nastává mezi rokem 2001 a 2003, což je způsobeno výstavbou obchvatu ve Slavoníně. Ten z větší části pomohl odklonit dopravu, což způsobilo zrychlení i menší zatížení dopravy ve městě. Na podzim roku 2007 je dokončená jeho západní část.
Na horu ↑



Urbanizační procesy v Olomouci


Olomouc prošla pouze dvěma fázemi urbanizačních procesů a to urbanizací a suburbanizací, které se ale navzájem prolínají. Z údajů získaných z jednotlivých let lze zjistit, jaká fáze urbanismu v jakém období více převažuje, ale pro vymezení procesů a současně porovnání kompaktního města s příměstskými částmi lze využít jen data od 70. let. Dřívější období můžeme srovnávat z demografických údajů od ČSÚ. V období 1930-1950 dochází na celém území Olomouce k velkému úbytku obyvatel, což je způsobeno především 2. světovou válkou a následným odsunem Němců. Naopak v 70. letech nabývá vyšších hodnot přírůstek obyvatel jak přirozený, tak i migrační a zároveň i růst zástavby. Ta se ale projevuje více v kompaktním městě, konkrétně v Hodolanech, Lazcích, Neředíně, Nové Ulici, Nových Sadech, Pavlovičkách, Povelu, než v periferní oblasti, z větší části díky stavbě nových sídlišť. Výjimkou je pouze městská část Holice, kde se zvýšila zástavba díky průmyslu. V tomto případě se tedy jedná o proces urbanizace, který pokračuje až do počátku 90. let. I když migrační přírůstek má kolísavý průběh, nic se nemění na tom, že zástavby i obyvatel v tomto období přibývá. Největší propad však nastává na konci 90. let, kdy celkový přírůstek má záporné hodnoty. V tomto období se začíná projevovat suburbanizace. Zástavba ve většině městských částí kompaktního města stagnuje a naopak na periférii roste (Chválkovice, Droždín, Holice, Nemilany, Slavonín, Řepčín). Pokud tento fakt porovnáme v číslech, tak kompaktní město má v období 1991-2001 stejnou rozlohu, za to v periferní části se zvýšila o 17 ha. Suburbanizace na území Olomouce pokračuje i v současnosti. Za poslední desetiletí se zástavba v periférii zvýšila o 25 ha a naopak kompaktní město ztratilo 6 ha, což je způsobeno rušením některých průmyslových areálů. K většímu nárůstu zastavěných ploch dochází v Holici, Chválkovicích, Slavoníně a Nemilanech. Vzniká tak stále větší propojenost s kompaktním městem, které tak bojuje proti urban sprawl. Suburbanizace se dále dělí na rezidenční (obytnou) a komerční (pracovní a obslužnou). Výše byla popsána suburbanizace rezidenční, ve které lze pozorovat především novou výstavbu v zázemí města a postupný odliv lidí z jádrového města do nových rodinných domů v okolních obcích. Komerční suburbanizace se v Olomouci příliš nevyskytuje. Její charakteristika je, že se nachází především ve výhodně lokalizovaných místech podél hlavních dopravních tahů a od kompaktního města je výrazně oddělena. Existuje sice mnoho lokalit, které mají její vlastnosti, avšak jsou s kompaktním městem spojeny, např. zóna v Nové Ulici. Jedinou lokalitou, kterou by šlo považovat za komerční je na okraji Holice sklad Kauflandu.
Na horu ↑