Postup zpracování

 

Letecké nebo družicové snímky nelze využít pro měření vzdáleností bez provedení geometrických korekcí. Snímky totiž v surovém stavu obsahují značné množství polohových nepřesností, poloha jednotlivých objektů na snímku neodpovídá poloze těchto objektů ve skutečnosti. Tyto nepřesnosti zahrnují jevy od kolísání výšky a rychlosti letu při snímání, zakřivení Země až po zdánlivé změny v poloze objektů způsobené jejich rozdílnou nadmořskou výškou (Dobrovolný, 1998). Proto snímky musejí být nejprve zrektifikovány. Ortorektifikace je označována jako nejpřesnější metoda geometrické korekce obrazu. Snímky jsou transformovány pomocí liniové vrstvy komunikací z roku 2001. Tato vrstva je digitalizována podle snímků ze stejného roku, u kterých byl již nastaven souřadnicový systém poskytovatelem. Počet vlícovacích bodů závisí na kvalitě snímků, minimální počet však je stanoven na osm. Rastr je poté transformován podle polynomické transformace 2. stupně, na území městské části Droždín, svatý Kopeče, Radíkov a Lošov je použita i transformace 3. stupně. Celková střední chyba RMS (Root Mean Square) se u jednotlivých snímků liší. Opět tu záleží na kvalitě pořizování snímků. Například u snímků z roku 1927 se RMS chyba pohybuje kolem 4, u novodobějších snímků je však chyba v rozmezí 0,4 až 2.

Po transformaci snímků do správného souřadnicového systému je vytvořena v programu ERDAS IMAGINE 2010 mozaika nástrojem Mosaic Pro. Pro propojení snímků je ze čtyř možností vybrána jako nejvhodnější vážená spojovací linie (Weighted Seamline). Přechod hranic jednotlivých snímků při jejich spojení není tak výrazný jako u dalších možností (Most Nadir, Geometry - based, Overlay - based). Aby barvy celé mozaiky byly vyvážené, je po vyzkoušení všech možností, které Mosaic Pro nabízel, vybrán Automatic Color Balancing jako nejpřijatelnější.

Pro zjištění změn urbanizace území jsou údaje v analogové podobě převedeny do vektorové podoby. Dalším krokem v práci tedy je digitalizace komunikační sítě a zástavby v aplikaci ArcMap. V analýze vývoje města Olomouce je sledován vývoj sítě komunikací a zástavby, která je dále rozdělena do kategorií individuální zástavby, hromadné zástavby, průmyslové zástavby a ostatní zástavby v roce 1927, 1953, 1971, 1978, 1985, 1991, 1994, 2001, 2003, 2006 a 2009. Individuální zástavba představuje rodinné domy, zatímco hromadná zástavba je charakterizována bytovými domy. Kategorie průmyslové zástavby je přiřazena jednoznačně rozlišitelným průmyslovým areálům či obchodním domům. Do ostatní zástavby jsou zařazeny budovy, které nespadají ani do jedné z kategorií, např. nemocnice, školy, sportovní haly, osamocené budovy atd., a které z leteckých snímků nejsou rozeznatelné, zda se jedná o individuální, hromadnou, či průmyslovou zástavbu.

Nejprve byl digitalizován rok 2001, protože letecké snímky již byly převedeny do souřadnicového systému S - JTSK poskytovatelem. Do sítě komunikací jsou zařazeny rychlostní silnice, silnice I., II. třídy a ostatní zpevněné komunikace. Vektorizace je prováděna v měřítku 1 : 1 500. U rychlostních silnic či silnic I. třídy se mohlo zvolit menší měřítko, ale v některých případech silnic nižší třídy by digitalizace nebyla přesná. Liniová vrstva vede středem komunikací.

Polygonová vrstva zástavby je digitalizována v měřítku 1 : 1 000. Aby se docílilo co nejpřesnější digitalizace, je současně využita katastrální mapa od ČÚZK připojená WMS službou i data z již zmiňovaného multimediálního průvodce Olomoucí OLINA. U snímků, kde není možno aplikovat katastrální mapu, je zástavba digitalizována podle půdorysu budov.

Při digitalizaci leteckých snímků z ostatních let je použita jako základ liniová i polygonová vrstva vždy z již digitalizovaného předchozího roku. Nemusí se tedy vždy digitalizovat celé území, pouze se doplňují či umazávají linie/polygony. To zvýší přesnost dat při pozdějším zpracování a zčásti to usnadní práci.

Data vytvořená digitalizací pak jsou statisticky vyhodnocena.
Na horu ↑