Metody a postupy
Analýzy rozmístění
Nejjednodušším způsobem vymezení sféry vlivu je vytvoření Thiessen polygonů kolem každého bodu. Thiessen polygon (též Voronoi polygon) je definován jako polygon, který obsahuje právě jeden měřený bod. Ostatní body uvnitř polygonu jsou blíže tomuto měřenému bodu než kterémukoliv jinému měřenému bodu (Křikavová, 2009). Jediným kritériem rozdělení území je tedy přímá vzdálenost od kontejneru.
Pro lepší modelování reality však přímé vzdálenosti nestačí. Řešením může být využití síťových analýz. Extenze Network analyst nabízí několik druhů analýz, z nichž jedna – Service Area – vytváří obslužné zóny kolem zadaných cílových bodů na základě vzdálenosti po síti. Pro předem zadanou hodnotu míry dostupnosti nalezne hraniční body na síti a propojí je úsečkami, čímž vytvoří polygon obslužné zóny. Nebere tedy v úvahu „startovní místa“, tedy adresní body. Tato metoda je tedy vhodná především pro vytvoření oblastí, kde vzdálenost po síti od kontejnerů spadá do stejného intervalu. Pokud je potřeba nalézt nejkratší vzdálenost mezi místy, kde je odpad tříděn a kde je vyhazován, použije se metoda Closest Facility, která každému adresnímu bodu přiřadí nejbližší nádobu. Obslužnou zónu poté lze chápat jako množinu adresních bodů (včetně jejich okolí), ze kterých je nejblíže do stejného kontejneru. Okolí adresních bodů je vytvořeno jako výsledek deterministické interpolace pomocí Thiessen polygonů, kde interpolovanou hodnotou je právě příslušnost ke kontejneru. Touto metodou je do každé obslužné zóny přiřazen skutečný počet obyvatel, pro který je daná nádoba nejbližší.
Podle informací z webových stránek společnosti EKO-KOM je prokázáno, že důležité při rozhodování obyvatel, zda budou třídit odpad je vzdálenost od kontejneru. Pokud je kontejner vzdálen méně jak 150 m, pak třídí 65 % obyvatel. V případě, že obyvatelé musí ke kontejneru ujít více než 400 m, pak jich třídí pouze 5 %. Z toho také vyplývá, že ve vzdálenosti 150 až 400 m třídí 5 – 65 % obyvatel, kde jistým zjednodušením je střední hodnota 30 % obyvatel. Kombinací této informace s oblastmi, kde vzdálenost po síti od kontejnerů spadá do stejného intervalu, lze vypočítat teoretický počet obyvatel třídící odpad. Jak již bylo zmíněno výše, pro výpočet těchto oblastí byla použita metoda Service Area.
Výsledky analýz obslužných zón a analýz vzdáleností mohou být následně vzájemně kombinovány. Vhodným nástrojem ke kombinaci prostorových výsledků může být mapová algebra, při které jsou prováděny aritmetické a jednoduché analytické operace s vrstvami vystupujícícmi jako proměnné (Voženílek, 1998). Výsledky předchozích analýz tedy byly převedeny na rastry, rozděleny podle prahových hodnot a vzájemně pronásobeny.
Optimalizace
Nejjednodušší optimalizaci lze provést přidáním kontejneru do míst, kde jsou v nepořádku oba ukazatele pro všechny kontejnery zároveň. Jedná se tedy o základní variantu s cílem eliminovat nejproblémovější oblasti přidáním minimálního množství nových kontejnerů, čímž bude zaručena ekonomická únosnost optimalizace. Doplněna je o odebrání malého počtu kontejnerů, kde je hustota nádob naopak předimenzována.
Následná optimalizace, musí vycházet z předpokladu, že umístění nového či přesun stávajícícho kontejneru nepodléhá dalším omezením, jako je stav aktuálního územního plánu, hygienická, či politická omezení.
Trasování svozových vozidel
Pro dosažení cílů stanovených v zadání této práce byl vznesen dodatečný požadavek vytvořit hrubý odhad najetých kilometrů v případě nejkratší trasy svozového vozidla. V úvahu tedy nebylo bráno objemové omezení vozidel, čímž byl svozně-rozvozní problém zjednodušen na výpočet analýzy nejkratší cesty mezi nádobami na separovaný odpad.
Vrstvy nádob podle typu ukládaného odpadu byly rozděleny podle tří oblastí, pro které byly svozové trasy počítány zvlášť. Důvodem bylo přirozené členění zájmového území podle dvou bariér – řeky Bečvy a železniční tratě – do tří prakticky izolovaných oblastí Předmostí, Za Bečvou a Předmostí.