Výsledkem bakalářské práce je zpracovaná metodika postupu měření a také vytvořené polohopisné plány břehových čar a příčných profilů Kenického meandru. Dálším výsledkem práce bylo ohodnoceni přesnosti a vhodnosti použitých přístrojů v měřené oblasti.
Bakalářská práce se zabývá měřením dat v terénu. To bylo rozděleno na dvě srovnávací měření a testování GPS přístrojů. Samotné měření se zabývalo třemi jevy. Konkrétně se jednalo o Kenickou smuhu, břehové linie a příčné profily koryta řeky Moravy. Břehové linie a příčné profily byly měřeny v oblasti Kenického meandru. Všechna měření byla prováděná v souřadnicovém systému S-JTSK.
První měření se uskutečnilo v říjnu roku 2011 a probíhalo až do 2. prosince 2011. Pro práci v terénu byly použity geodetické metody měření. Jednalo se o zaměřování pomocí totální stanice Pentax V227N a nivelačního přístroje South NL 20.
Na jaře roku 2012 bylo pak provedeno druhé srovnávací měření. Opět se jednalo o mapování břehových linií (zaměřeno na konci dubna) a příčných profilů (měřeno ve dnech 2. a 9. 5.) koryta řeky. Toto druhé měření bylo důležité provést z důvodu protrhnutí šíje meandru (protržení se uskutečnilo v březnu roku 2012) a následné změny břehových linií a také profilů. Druhé zaměření Kenické smuhy neproběhlo z důvodu stabilního průtoku vody.
Poslední měření bylo uskutečněno taktéž na jaře roku 2012 a jednalo se o testování přesnosti GPS přístrojů. Konkrétněji přístroje značky HiPer II a Garmin GPSmap 60CSx. Z důvodů příliš husté vegetace v oblasti Kenické smuhy zde nebylo možné využití GPS přístrojů. Proto se mapovaná oblast týkala pouze břehových linií Kenického meandru.
Pro zaměření Kenické smuhy byla použita totální stanice Pentax a odrazný hranol. Důležitým faktorem při měření bylo vystihnout celkový reliéf smuhy. Proto vzniklo při samotném měření velké množství bodů. Zaměřování smuhy bylo prováděno v měsíci říjnu 2011, při malém stavu vody. Díky tomuto faktoru neprotékalo Kenickou smuhou žádná voda. Pouze se zde voda nacházela v několika malých tůních.
Obr 1: Zaměřování Kenické smuhy v roce 2011.
Při zaměřování břehových linií byla pro práci použita totální stanice Pentax. Počáteční stanoviště bylo umístěné vně meandru a z tohoto důvodu byla nejprve mapována břehová čára pravého břehu řeky a následně břehová čára levého břehu. Stejně jako u zaměřování Kenické smuhy byla použita polární metoda pro určení souřadnic. Na začátku měření se vycházelo z bodů zaměřených GPS přístrojem typu Topcon Legacy E anténou LegAnt.
Mapování bylo provedeno nivelačním přístrojem South NL 20 a nivelační latí o délce 4 m. V prosinci roku 2011 bylo zaměřeno třináct profilů, které jsou rozmístěné po celé délce meandru. Při druhém měření prováděném na jaře roku 2012 bylo jen jedenáct příčných profilů. BYlo to z důvodů protržení šíje meadnru a následné ztráty stabilizačních kolíků jenž vytyčovali počátek a konec profilů.
Při měření byla použita metoda geometrické nivelace ze středu, pouze s tím rozdílem, že nivelační přístroj nebyl ustaven mezi dva zjišťované body, ale v oblasti cca o 1–2 m od bodu vyznačujícího začátek profilu. Toto umístění bylo zvoleno kvůli lepšího zaměřování a také hustého porostu.
Počátek a konec každého profilu se vyznačil dřevěnými kolíky a mezi nimi byl napnut provaz pro vymezení směru a také určení šířky koryta. Ta se určovala pomocí navázaných uzlíků na provaze v základní vzdálenosti 1 m.
Nivelačním přístrojem se vždy zaměřoval profil od kolíku k hladině, jak na levém tak na pravém břehu. A hloubka koryta byla měřena pouze latě. Bylo to z důvodu velké hloubky koryta, malé délky nivelační latě a různé výšky terénu, kde byl umístěn nivelační přístroj. Měření hloubky bylo prováděno dvojím způsobem. Při malé hloubce (cca do 1,2 m) byli použity rybářské gumáky (obr. 2). A při hloubce nad přibližnou hodnotu 1,2 m se použita pro měření loď (obr. 3).
Obr 2: Zaměřování příčných profilů pomocí gumáků.
Obr 3: Zaměřování příčných profilů pomocí lodě.
Všechny plány příčných profilů byli nakresleny v programu CorelDraw X3. Velikost je vzhledem ke skutečnosti zmenšená v měřítku 1:100. V každém plánu je na ose x vyznačena vzdálenost v metrech a na ose y nadmořská výška hladiny vody a dna řeky. Dále je označen levý (L) a pravý (P) břeh.
Podélný profil řeky nebyl zaměřován v terénu, jeho hodnoty jsou převzaty ze všech třinácti příčných profilů. Vycházelo se především z proudnic, které se většinou nacházeli v nejhlubším místě profilu. Ale ne vždy to bylo podmínkou. Vzdálenosti mezi jednotlivými příčnými profily taktéž nebyly zaměřeny v terénu, ale určeny pomocí programu ArcMap 10.
Plán podélného profilu byl nakreslen v programu CorelDraw X3. Velikost profilu je vzhledem ke skutečnosti zmenšená v měřítku 1:200. V plánu jsou znázorněny na ose x vzdálenosti v metrech, na ose y nadmořské výšky hladiny vody a dna řeky. Dále je označen směr toku řeky.
Celkový počet polohopisných plánů je sedm. Z toho jsou dva vytvořené z dat prvního měření, dva z dat druhého měření. Zbylé plány porovnávají břehové linie prvního a druhého měření a data z GPS přístrojů. Všechny plány byly vytvořeny v programu ArcMap 10 a všechny také obsahují čtyři orientační body s vyznačenými souřadnicemi x, y, dále pak směr toku a základní kompoziční prvky.
Detailnější postup měření jednotlivých oblastí je popsán v bakalářské práci. Ta je volně ke stažení v záložce ke stažení.