Sběr terénních dat v morfologicky náročném terénu
Metody měření
Při sběru dat v terénu byly použité různé metody měření. Zde si můžete přečíct stručné obecné informace o těchto metodách:
Geodetické metody
Tachymetrie
Tachymetrie je základní metodou používanou pro měření polohopisu a výškopisu. Název pochází z řečtiny (tacheometrie) a v doslovném překladu znamená rychloměřictví. Jedná se o zaměřování ze stanovisek, které jsou vzájemně propojeny polygonovou (,,spojení nových a daných bodů přímými spojnicemi do souvislého celku“ (Schenk, 2005, s. 22)) nebo trigonometrickou sítí (soustava trojúhelníků). Poloha každého bodu je vyjádřená polárními souřadnicemi.
Rozlišují se různé druhy tachymetrie a to podle použitého přístroje nebo způsobu měření. Přístroje používané pro tachymetrické měření se nazývají tachymetry. Existují různé typy těchto přístrojů:
- nitkový tachymetr,
- tachymetr autokorelační (přímé určení vodorovné vzdálenosti),
- tachymetr diagramový (přímé určení vodorovné vzdálenosti a převýšení),
- elektronický tachymetr (místo latě výtyčka s odrazným hranolem).
Geometrická nivelace
Jedná se o metodu výškového měření, pomocí které určujeme převýšení mezi dvěma body. Zaměřování se provádí pomocí nivelačního přístroje a nivelačních pomůcek.
Existují dvě základní metody pro určení převýšení: nivelace vpřed a nivelace ze středu. Liší se zejména ustavením nivelačního přístroje a následnými výpočty.
Při geometrické nivelaci vpřed se určuje výškový rozdíl mezi dvěma body a to tak, že nad bod A se ustaví nivelační přístroj a na bod B nivelační lať. Dále se změří výška přístroje v a na lati se odečte laťový úsek p.
Obr 1: Ukázka geometrické nivelace vpřed.
U nivelace se středu se výškový rozdíl určuje také pomocí dvou bodů. Rozdíl je v ustavení nivelačního přístroje mezi body A, B. Na tyto body jsou umístěny nivelační latě ve svislé poloze. Následně se pomocí přístroje vytyčí vodorovné záměry vzad a vpřed.
Obr 2: Ukázka geometrické nivelace ze středu.
GPS metody
Měření pomocí systému GPS se neobejde bez třech základních segmentů: kosmický, řídící a uživatelský. Tyto segmenty jsou do jisté míry nezávislé části, ale dohromady svázané jen přesným časem.
Principy měření
Pro určení polohy a času se užívá tři druhy měření:
Kódová měření
Základem je určit vzdálenost mezi družicemi a přijímačem. K tomu se používají tzv. dálkoměrné kódy, neboli též časové značky, které vysílá každá družice. U systéme GPS se jedná o C/A kód, P-kód nebo Y-kód (šifrovaný P-kód určený pro vojenské účely). Dálkoměrné kódy, přijímači umožní určit čas, kdy byla odeslána kterákoliv část signálu vyslaného družicí. Následně přijímač určí dálkoměrný kód, zjistí čas odeslání, který poté porovná s časem přijetí jedné sekvence kódu a z časového rozdílu určí vzdálenost mezi družicí a přijímačem.
Fázová měření
Na rozdíl do kódového měření, fázové měření nepracuje s dálkoměrnými kódy, ale zpracovává vlastní nosné vlny. Problematické je určit čas odeslání nosné vlny. Proto fázová měření vykazují určitou nejednoznačnost tzv. ambiguity. Ta je rovna počtu celých vlnových délek nosné vlny, jenž se nachází mezi přijímačem a družicí na počátku měření (někdy označováno jako celočíselná nejednoznačnost). Jediné co přijímač dokáže určit přesně je desetinná část nosné vlny.
Dopplerovská měření
K měření je využit Dopplerovský posun frekvence, jenž je měřen na nosné vlně. Frekvence přijímaného signálu se průběžně mění. To je způsobeno relativním pohybem družice vůči přijímači.
Tento způsob měření lze využít k určení polohy, ale v praxi se používá především k určení rychlosti jakou se přijímač pohybuje.
Katedra Geoinformatiky Univerzity Palackého v Olomouci, 2012
Design by:Free Website Templates