Cílem práce je zhodnocení vývoje česko-slovenských školních atlasů, analýza jejich obsahu a práce s nimi.
V teoretické části byla sestavena přehledná tabulka obsahující veškeré školní zeměpisné atlasy vydané od roku 1922. Podle tabulky bylo vydáno od roku 1922 celkem 127 zeměpisných atlasů. Z těch bylo vybráno sedm atlasů, které vstupovaly do podrobného hodnocení. Následně byla provedena kartografická analýza těchto sedmi atlasů zaměřená na kartografické vyjadřovací metody, kartografická zobrazení, číselná měřítka, strukturu a obsah atlasů. Česko-slovenské školní atlasy prošly za posledních 70 let velkými změnami. Novodobé atlasy obsahují dříve nepoužívané vyjadřovací metody (např. kartogram, kartodiagram) a mají mnohem větší množství tematických map a celkově bohatší obsah. V atlasech starších než z roku 1971 převládají fyzicko-geografické mapy nad tematickými. Od roku 1938 byla používána celá řada různých kartografických zobrazení, nicméně z hlediska vývoje lze pozorovat trend, že se počet použitých kartografických zobrazení v jednotlivých atlasech spíše snižuje a není jich používáno v atlasech tolik. Z hlediska měřítek jsou v atlasech dominantní mapy malých měřítek a ve všech atlasech dohromady bylo nejčastěji použito měřítko 1 : 80 000 000. Nejnovější atlasy z roku 2011 neobsahují na rozdíl od starších atlasů ani jednu mapu velkého měřítka. Z hlediska struktury atlasů podle pořadí světadílů se pořadí od roku 1955 téměř nemění. Výraznou a ojedinělou výjimkou je pouze Školní atlas světa z roku 2003. Zajímavé je, že 3. vydání téhož atlasu od stejného vydavatele (Kartografie Praha) o 14 let později má pořadí světadílů již stejné, jako většina předchozích porovnávaných atlasů. Atlasy mají nejčastěji toto pořadí kontinentů:
Evropa – Asie – Afrika – Amerika – Austrálie a Oceánie – Arktida a Antarktida
V praktické části byly sestaveny dva eye-tracking experimenty v nichž byly porovnávány dvě skupiny uživatelů. První skupinou byli studenti KGI u nichž lze předpokládat hlubší kartografickou znalost, druhou skupinou byli žáci základních a středních škol bez zvláštního zájmu o kartografii. Dále bylo provedeno také porovnání můžu a žen. První experiment v E-T laboratoři obsahoval jednoduché úkoly, jež byly sestaveny s cílem poukázat na očekávané nedostatky v atlasech. U obou skupin respondentů bylo hodnoceno, jak s atlasy dokáží pracovat, ve smyslu s jakou rychlostí a úspěšností odpovědí. Při vyhodnocení testování byly objeveny dva zásadní problémy při práci s některými atlasy. Prvním problémem byla podobnost jednotlivých znaků v použitém znakovém klíči, které uživatelé nedokázali odlišit, druhým problémem bylo nedostatečné barevné odlišení pro zobrazení různých jevů vyskytujících se v mapě. Bylo také zjištěno, že kartografové měli v průměru při řešení všech úkolů přibližně o vteřinu rychlejší čas odpovědí a měli větší správnost odpovědí. Procentuální správnost odpovědí kartografů byla 92,14 % a nekartografů pouze 80,14 %. Kartografové také tráví více času čtením legendy a jejich pohled na mapu jako celek je mnohem pestřejší především z hlediska čtení základních kompozičních prvků.
Uživatelům se moderní atlasy líbí více z hlediska použitých barev, designu jejich obalů a kategorií věnujících se vesmíru, jak vyplývá z druhého E-T experimentu. Uživatelé také oceňují obohacení moderních atlasů o fotografie a kvalitní počítačovou grafiku.
Všechny stanovené cíle práce byly naplněny a jednotlivé kroky byly konzultovány s vedoucím práce. V rámci bakalářské práce byl vytvořen poster a web online publikující dosažené výsledky.