ÚVOD
Biologickou rozmanitostí (dále jen biodiverzitou) se rozumí různorodost všech forem života na naší planetě. Zahrnuje rostlinné a živočišné druhy, mikroorganismy a jejich druhové informace. Biodiverzita má tedy výrazný vliv na fungování složitých ekosystémů, které vytvářejí životní prostředí, proto je třeba ji chránit a udržovat či obnovovat ekosystémy.
Důležitým dokumentem k ochraně biodiverzity se považuje tzv. Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity), která v roce 1993 vstoupila v platnost. V témže roce vstoupila v platnost i v České republice a byla vyhlášena ve Sbírce zákonů (sdělení č. 134/1999 Sb.). Úmluva o biologické rozmanitosti se řadí k nejvýznamnějším mezinárodním úmluvám v oblasti životního prostředí. Jejími cíli jsou zajistit ochranu biologické rozmanitosti, podpořit udržitelné využívání složek biologické rozmanitosti a spravedlivě a rovnocenně rozdělovat přínosy plynoucí z využívání genetických zdrojů organismů. Snahou úmluvy je v podstatě zlepšení národních strategií ochrany a trvale udržitelného využití biodiverzity.
Existuje mnoho různých organizací snažících se globálně omezit intenzitu a negativní dopady antropogenního vlivu na přírodu. Přesto v posledních několika desetiletí intenzita antropogenního vlivu roste, a tím způsobuje signifikantní a nežádoucí změny v biodiverzitě a ekosystémech po celém světě.
Přetrvávající změny lze do jisté míry registrovat, kvantifikovat a posuzovat, a to prostřednictvím geoinformačních technologií (GIT) a modelů určených pro simulaci a predikci procesů či jevů v rámci potenciální ztráty biodiverzity nebo výběru dosud nechráněného ekologicky cenného území k ochraně. Vyvíjené modely pro kvantitativní posuzování vlivu na životní prostředí si kladou za cíl přehledně informovat pověřené osoby, zejména státníky, a tak efektivně podporovat politická rozhodnutí v oblasti globálních dopadů člověka na biodiverzitu, aby byl zachován obecně udržitelný rozvoj na Zemi. S tím souvisí práce s prostorovými (geografickými) daty v prostředí geografických informačních systémů (GIS). V současné době význam GIS roste a s ním i počet uživatelů. GIS nabízí celou řadu rozsáhlých prostorových analytických nástrojů a možností, jež lze využít k orientaci a nalezení souvislostí mezi individuálními prostorovými jevy či objekty, a tak jim lépe porozumět. GIS nabízí efektivní, rychlé a kvalitní zpracování geografických dat z mnoha různých datových zdrojů a dokáží je analyticky vyhodnotit. Uplatnění nalézají jak ve veřejné správě, tak v soukromé sféře, např. při ochraně ekologicky cenných území, obnovení narušené krajiny či simulace počasí v meteorologii.
Pro fungování ekosystému je biodiverzita klíčovým aspektem. Její stav je explicitně reflektován ve schopnosti a kvalitě dosahování jednotlivých ekosystémových funkcí, stejně jako ve vnitřních mechanismech (ekologické) stability a autoregulace. Biodiverzita disponuje příliš velkou komplexností, tudíž nelze její roli vyjádřit jedním ukazatelem (metodou či hodnotou modelu). K tomu je tedy nutno použít integrovaný přístup.
Integrací modelů se rozumí sjednocení modelů a možnost je použít souběžně, v jednom prostředí GIS, ze stejných datových sad, se stejnou odpovídající znalostí či výpočtem několika hodnot pro hodnocení vlivu několika faktorů na biodiverzitu a míru plnění ekosystémových funkcí a služeb. Integrace v takovém případě napomáhá k nalezení přesnějších výsledků řešení problémů spjatých s ochranářským plánováním.