KONCEPCE MAP A ZNAKOVÉHO KLÍČE PRO MAPY SVÁTKŮ JARA - VELIKONOCE V ČR
Bakalářská práceVELIKONOCE
Velikonoce jsou svátky, které jsou slaveny první neděli po prvním jarním úplňku, a protože datum prvního jarního úplňku
není stálé, tak se datum slavení Velikonoc pohybuje v rozmezí od 22. března do 25. dubna. Toto ustanovení o slavení svátků
padlo v roce 325 na koncilu v Nikaji. Koncil se konal proto, že docházelo ke sporu mezi západní a východní křesťanskou církví
o termínu slavení svátků, protože každá církev upřednostňovala jiný termín slavení, muselo na koncilu dojít ke sjednocení.
Velikonoce jsou přesně vymezeny během církevního roku. Církevní rok je sestava svátků,
které se vykytují během roku a opakují se v ročním cyklu. Pokud bude církevní rok sledován podle významnosti
jednotlivých dob, tak bude na prvním místě období velikonočního třídení následované velikonoční dobou a postní dobou.
Církevní rok pokračuje podle významnosti vánoční dobou a adventní dobou. Nejméně významná v průběhu církevního roku jsou
liturgická období. Tato období jsou v rámci církevního roku dvě.
Církevní rok 2010
Organizace jarní části církevního roku
Postní doba
Postní doba začíná 40 dnů před Velikonocema a to Popeleční středou, kterou končí období bujarého veselí, jež se nazývá Masopust. Úplný půst je dodržován právě na Popeleční středu a Velký pátek. Během postní doby dochází ke zřeknutí se všeho, co může být v lidském životě postrádáno.
První postní neděle je nazývána Černá (Pytlová, Liščí, Pučálka) . Tento den byl ve znamení
smutku, a tak se oblékalo do černých šat. Liščí se jí říká proto, že hospodyně pekly v noci pečivo ve tvaru figurek,
a to se rozvěsilo na stromy,
kde jej ráno našly děti, které věřily, že jim je donesla liška. Název pučálka vychází z
pojmenování pokrmu, který se skládal z napučeného usmaženého hrachu. Druhá postní neděle se nazývá Pražná (Černá).
Název nese podle staroslovanského pokrmu pražny, který se připravuje z praženého nezralého obilí. Třetí postní neděle nese název
Kýchavá. Kýchavá se neděli říká z důvodu častého kýchaní způsobeného většinou prochladnutím,
které pramení z nedostatečného oblečení v prvních jarních dnech. Podle krajových zvyklostí se věřilo, že kdo kolikrát ten den
kýchne, tolik let bude žít, jinde se věřilo v pravý opak.
Čtvrtá postní neděle je Družebná. Byla to jediná doba, kdy se lidé mohli sejít. Zvykem bylo i
oficiální ohlášení sňatku v kostele. Mládenec, který se chtěl po půstu oženit, přišel záměr oznámit do domu družky společně
s příslibem oficiálních námluv a pomlázky o Velikonočním pondělí (CHMELAŘ, [online]). Tuto neděli se pekly koláče zvané
družbance.
Na pátou postní neděli se vynáší "smrt" z vesnice,
a tak nese název Smrtná. Smrtka, Mařena, Mořena, Morena, jak se "smrti" regionálně říkalo,
byla vytvářena nejčastěji z došku, překřížených latí jako rukou a nohou, byla vycpána slámou a navlečena buď do starých
nebo nových hader a byla vynášena mládeží za zpěvu písní z vesnice, kde byla nejčastěji spálena, vhozena do vody nebo
jinak zničena (VÁCLAVÍK, 1958). Podoby "smrti" jsou zachyceny v příloze 2.
Místy po vynesení "smrti" je přinášeno "líto" do vesnice.
Poslední postní nedělí je neděle Květná nebo Pašijová.
Tímto dnem se blíží Pašijový nebo-li Svatý týden, který ukazuje poslední okamžiky Kristova života. Při vjezdu do Jeruzaléma
byl Kristus vítán palmovými listy. Na památku této události světil katolický kněz před mší svatou kvetoucí větvičky,
rozdával je mezi lid a potom konal procesí kolem kostela. S Ježíšovým vjezdem do Říma je spjata i tradice Palmového osla, která
je zaznamenána v příloze 6. Tradice
pochází ze středověku a byla ralizována pomocí průvodu, kde jela figura Ježíše Krista na dřevěném oslíku. Věřilo se v kouzelnou moc
kočiček, které byly zapichovány do
rohů pole, aby zajistily bohatou úrodu, dávány za trám, aby chránily stavení, někde je lidé i polykali. Věřilo se také v další pověry spojené s tímto dnem jako zákaz pečení, aby se nezapekl květ a
urodilo se v sadu (FROLCOVÁ, 2001). V některých částech naší země se až v tuto neděli chodilo s „lítem“ a přivolávalo
se tak jaro. V našich zemích byly zaznamenány rozdílné podoby „líta“, což je patrné z
přílohy 4.
V rámci interaktivní mapy je zaznamenám proces jarních obchůzkových koled na menším územním celku, kde je brán ohled i na pestré lokální
pojmenování tohoto předmětu. Interaktivní mapa je k nahlédnutí zde.
Svatý (Pašijový) týden
Svatý týden je nazýván podle Ježíšova umučení také Pašijovým, Velkým týdnem a Tichým týdnem. Svatý týden začíná po poslední postní neděli a končí nedělí zvanou Boží hod velikonoční. V rámci něj probíhá i velikonoční třídení. Jeho označení souvisí s obyčeji a událostmi odehrávajícími se během něj. Název pašijový vychází z latinského slova passio, což znamená utrpení.
Svatý týden začíná Modrým pondělím, které bylo dnem plným rozjímání, pokračuje Žlutým úterým a Černou, Sazometnou středou, kdy se vymetaly komíny a dokončovaly ulízecí práce.
Svatý týden pokračuje velikonočním třídením. Prvním dnem z něj je Zelený čtvrtek. Název tohoto dne pravděpodobně plyne z mešních rouch, která nosili v tento den faráři. Panuje ale i zvěst, že zelený se mu říká kvůli zvyku, který nakazuje jíst něco zeleného. Tento den je slaven křesťanskými církvemi jako sváteční a v předvečer je připomínána Poslední večeře Páně. Při chvalozpěvu se naposled rozezní zvony, které nejsou slyšet až do Velikonoční noci. Lidově se tvrdí, že uletěly do Říma. Zvyklostí je nahrazovat jejich zvuk hrkáním. Tento den byla zakázána fyzická práce a za obřadní předměty byly považovány voda a med. Velký pátek je den, kdy se připomíná poslední den života Ježíše Krista. Pojmenování Velký pátek se vžilo „pro veliká, vznešená a svatá tajemství, jichž si téhož dne křesťané připomínají, totiž umučení a smrt Ježíše Krista a vykoupení lidstva“ (VAVŘINCOVÁ, 2006 : 134). Obecně je tento den ve znamení smutku a půstu, nekonaly se mše, pouze se v kostelech četly texty a bez zvuků varhan se zpívaly písně. Kostelní zvony stále nezvoní, a tak je zvonění nahrazováno hrkačkami. V tento den se konají pašijová představení, ve kterých je ukázáno utrpení Ježíšovo. Pašijové hry jsou náboženské hry, jejichž realizace byla v rukou církve. Místa konání pašijových her jsou zaznamenána v příloze 6 . Lidové zvyky spojené s tímto dnem se prolínají se zvyky, které byly vykonávány už v předchozích dnech. Obřadním artiklem je voda. Bílá sobota Tento den je posledním dnem předvelikonočního půstu. Kromě označení Bílá, které pravděpodobně je odvozeno od bílé barvy rouch, které měli oblečeni ti, kteří podstupovali křest, se jí říká Veliká, či Svatá. Oheň se světil před kostelem, a tak bylo třeba uhasit ohně v domácnostech a přinést si oheň nový, který byl posvěcen knězem a donesen hospodyní do stavení. Bílá sobota byla spojována s uklízením a bílením domu, aby byl připraven na Vzkříšení. Na Hané je tento den spojen s tradicí Pámbíčkových matiček. Jde o regionální tradici, která se ale v rámci regionu lišila farnost od farnosti. Společná je pouze idea přenášení sošky Vzkříšení z kostela do vybraného statku. Symbol byl přenášen „matičkami“, což byly dívky ustrojené do hanáckého kroje doprovázené chlapci a průvodem družiček. Boží hod velikonoční je dnem Zmrtvýchvstání. Také končí půst a světí se v kostele pokrmy. V kostele se světí nejrůznější pokrmy, z nichž nejhlubší kořeny má svěcení mazance, vejce, masa a beránka.
Velikonoční doba
Velikonoční pondělí je den, který nemá v rámci církevních zvyklostí velký význam. Tímto dnem začíná období velikoční, které trvá do slavnosti Seslaní Ducha svatého, jenž se koná 40 dní po Božím hodu velikonočním. Na Velikonoční pondělí probíhá pravděpodobně nejznámější zvyk, kterým je obchůzka chlapců se spletenými pruty, které se regionálně liší v pojmenování, což je patrné z přílohy 7 , na které je ukázána rozdílnost v pojmenování vlastního obyčeje obchůzky a šlehacího předmětu v jednotlivých regionech. V oblastech se liší i podoba obchůzky a šlehacího předmětu. Zatímco na Valašsku se chodilo s jalovcem, v ostatních částech republiky převládá chození se spletenými pruty, které se mohly skládat z 4 až 16 prutů. Místy bylo zvyklostí nosit s sebou kromě šlehacích prutů i jeden velký prut nazívaný žíla, na který děvčata věšela stuhy (viz příloha 8) Za vyšlehání byli chlapci odměněni. Nejdůležitější bylo obdarovat milého. Dary se lišily, což může být zpozorováno z přílohy 9 . Velikonoční období končí na svátek Seslání Ducha svatého, a to 40 dnů po Velikonocích, protože tolik dní potřeboval Ježíš, aby seznámil apoštoly s jejich posláním a tajemstvím svého vzkříšení.
SYMBOLY VELIKONOC
Mezi symboly Velikonoc jsou v práci řazeny obchůzka se šlehacími předměty na Velikonoční pondělí, kraslice, beránek, zajíček a kuřátko. O obchůzce byla zmínka již výše, a tak je třeba zmínit i další asi nejznámější symbol Velikonoc.
Kraslice patří mezi nejvýznamnější symboly Velikonoc. Původ jména sahá v našich zemích do 14. století. Samotný název
„je spojen s ruským slovem krasnyj, t. j. červený“ (VÁCLAVÍK, 1959 : 261). V českých zemích bylo známé slovo „krásliti“,
které se dostalo k lidu při zavedení pojmu samotného zdobení. Na našem území prochází hranice mezi západním (slzovitým) a
východním (lineárním) typem kraslic. Kraslice jsou zdobeny množstvím technik, z nichž jsou za etnograficky
čisté považovány techniky, které mohou být označeny jako voskové a patří zde batikování voskem a reliéfní voskování.
Techniky, které jsou založené na opačném principu, čímž je rozuměno, že se pracuje s barevným vajíčkem, odkud se barva
postupně odstraňuje jsou nazývány vyškrábávání a leptání a patří sem gravírování a leptání kyselinami. Poslední skupinou
jsou další techniky. V rámci těchto technik jsou na vejce nejčastěji aplikovány drobné ornamenty. Do této skupiny
patří vykládání slámou, vykládání jezerní sítinou, okutí a ovazování rostlinnými částmi. Výskyt těchto etnograficky
čistých technik je zaznamenán v příloze 11, kde jsou pomocí rastru znázorněny regiony výskytu. Informace jsou
přejímány ze zdrojů sbírky Moravského zemského muzea v Brně, protože tyto údaje odkazují na nejvýznamnější oblasti výskytu.
V dnešní době se regiony výskytu kryjí.
Seznam použité literatury
Zpět na Úvod
