Již s prvním osidlováním území člověkem vznikala potřeba plánovat využití dobytého prostoru. Člověk plánoval svá sídla, zavlažovací zařízení a obchodní kolonie. Postupem času byl na toto odvětví kladen vyšší důraz, tak aby bylo využití prostoru optimální.
V dnešním slova smyslu chápeme územní plánování jako činnost, která řeší a vytváří nejvhodnější podmínky pro využití území. Územní plánování nemůže působit úspěšně, aniž by respektovalo vliv geografické polohy a dostupnosti a nemůže dlouhodobě ignorovat ani sociální a ekonomické vlivy. V ideálním případě by mělo prosazovat veřejný zájem v souladu s působením těchto vlivů a v praxi hledat cesty, jak co nejmenším zasahováním do procesů veřejný zájem prosadit. Současně však musí být pamatováno na případná rizika a problémy, která může rozvoj přinášet (Land Management, 2007).
Právě objevováním, vymezováním a upozorňováním na rizika, respektive konflikty se zabývá tato diplomová práce.