Výsledky
Výsledkem práce jsou vytvořené místopisy ke všem bodům
Dalším výsledkem je kartografický výstup v podobě přehledu podrobných bodů.
Dále jsem sepsal metodiku měření.
1.Průzkum terénu
V první fázi je potřeba důkladně zmapovat terén dané lokality, zjistit charakter areálu a vybudovat kostru sítě. Nejprve z internetových stránek Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního zjistíme kolik trigonometrických, zhušťovacích nebo zajišťovacích bodů se v blízkosti nachází a osobně se přesvědčíme, zda v terénu opravdu jsou. Je nutné projít celou oblast osobně a do pomocné (nejlépe katastrální) mapy si označit navržené body. Při navrhování musíme dbát, aby viditelnost mezi sousedními body nebyla narušována žádným objektem, aby pokud možno z velké většiny navržených bodů byla přímá viditelnost na kostelní věž (zpravidla se jedná o zhušťovací bod, nebo bod, který je již zaměřen a jeho souřadnice jsou uloženy v archivu příslušného katastrálního úřadu). Pokud probíhá průzkum terénu v ročním období , kdy nejsou stromy a keře olistěny, tak si musíme uvědomit, že v letních měsících by mohlo v těchto místech dojít k zamezení viditelnosti sousedních bodů, což by velmi zkomplikovalo měření. Také uvažujeme nad tím, jakým způsobem stabilizovat body podrobného polohového bodového pole. Do komunikací se používají hřeby, do měkkého povrchu (tráva, pole) se používají plastové znaky a rohy domů zhruba ve výšce 150 centimetrů nad zemí. Body, které podle předchozích pravidel vychází v místech otevřeného prostranství bez přítomnosti stromů nebo vysokých domů, můžeme změřit pomocí metody GPS.
2.Měření
Před samotným měřením v terénu musíme zkontrolovat správnou funkčnost přístroje. Postavíme tři podstavce do jedné linie na libovolnou vzdálenost (ideální mezery mezi stativy jsou asi 30 a 40 metrů, aby nebyla příliš velká vzdálenost). Na prostřední stativ usadíme totální stanici a na krajní stativy odrazné zrcadla. Změříme vzdálenost od totální stanice k jednomu zrcadlu a následně k druhému. Následně totální stanici umístíme na krajní stativ a změříme vzdálenost ke vzdálenějšímu stativu. Pokud je výsledná délka stejná jako součet vzdáleností krajních stativů od prostředního, můžeme s přístrojem měřit. Kladivem stabilizujeme bod (hřeb nebo plast). Musí být řádně zatlučen do komunikace nebo trávy, aby nebylo možno s ním hnout nebo ho dokonce vytáhnout. Přesně nad bod (tečka, kříž) postavíme stativ. Postavení stativu vyžaduje jistou praxi, která se řídí po mnoho lety zdokonalovaným postupem. Očním kontaktem zjistíme bod. Povolováním šroubů korigujeme prodlužování a zkracování noh stativu tak, aby horní plocha byla co nejvíce vodorovná (v případech, kdy je bod v kopcovitém terénu). Všechny nohy stojanu pevně zašlápneme celou vahou a to i na pevném povrchu (komunikace) nejlépe vícekrát, abychom si byli jisti, že se stativ nepohne. Toto zašlápnutí má také svá pravidla. Vnější stranu nártu máme nasměrovanou od stativu. Kdybychom měli vnější stranu nártu nasměrovanou doprostřed stativu, mohlo by dojít k neudržení rovnováhy a pádu na stativ, což by mohlo způsobit zranění, ale případně také škody na podstavci. Neustále si hlídáme, aby byl střed stativu nad bodem. Opět zkontrolujeme, zda je horní plocha stativu v co největší rovině. Poté můžeme připevnit přístroj, který stavěcími šrouby přesně vycentrujeme nad bod a vodními vahami zajistíme vodorovnost. Zacílíme na bod kolimátorem a zajistíme hrubé ustanovky. Nejdříve horizontální a poté vertikální, aby se objektiv nehýbal. Přesně na bod zacílím pomocí jemných ustanovek. Následně můžeme měřit na odrazný hranol, které je taktéž přesně postaveno nad některým bodem, případně přiloženo k rohu budovy dotčené měřením. Měří se vzdálenosti a úhly (horizontální a vertikální) a to nezávisle ve dvou polohách, aby se odstranily chyby a nepřesnosti. Výsledná délka a úhel se poté průměrují, čímž se odstraní chyba přístroje.
3.Tvorba místopisů
Tvorba místopisů se provádí pro ulehčení zpětného hledání bodů v terénu. V náčrtu se uvádí vzdálenosti a směry od významných objektů, které jsou v těsné blízkosti a předpokládá se, že na daném místě vydrží dlouhou dobu, aby bylo možno podle nich body zpětně nalézt. Za významné objekty se považují elektrické sloupy, sloupy veřejného osvětlení, vodovodní šoupata, kanalizační poklopy, středy cest, stromy, rohy plotu, atd. Pro každý bod je místopis specifický, proto musí tvůrce rozpoznat a vystihnout popis bodu těmi nejvýraznějšími a nejnápadnějšími prvky. K samotnému měření potřebujeme pásmo, pomocí kterého zjišťujeme vzdálenosti od středu bodů po středy vybraných prvků a také orientace. Vše si pečlivě zapisujeme do náčrtu. Bod, jenž je například uprostřed dvou stromů, ale lehce vychýlen z jejich osy se měří následně. Změří se vzdálenost středů stromů od prvního k druhému odečte se hodnota z pásma a změří se délka spojnice od osy stromů a bodem. Využívá se kolmic a staničení.