Prvním úkolem řešení diplomové práce bylo studium standardu rastrových mapových dlaždic a následné vytvoření dlaždic sloužících jako podkladová vrstva do mapových aplikací. Součástí tvorby dlaždic bylo otestování více softwarových řešení a porovnání výstupů z hlediska výsledné kvality a časové i paměťové náročnosti.
Pro praktické testování softwaru na generování dlaždic byly vybrány následující programy a nástroje: MapTiler 8.0 Pro, Agisoft PhotoScan 1.4.0 Built version, GDAL2tiles a QTiles. Poslední dva jmenované nástroje jsou volně dostupné varianty k placeným možnostem. Oba jsou použitelné v QGIS (Quantum GIS) jako plugin, respektive nástroj z knihovny GDAL (Geospatial Data Abstraction Library).
Druhým řešeným cílem diplomové práce byla příprava dat, a jejich následný import do databáze. Vstupními daty do procesu zpracování byl soubor ve formátu GeoJSON s tůněmi z roku 2016, který musel být převeden do formátu, který lze lépe editovat v prostředí GIS. Každé tůni musela být dále přiřazena lokalita výskytu (oblast a podoblast), vypočtena rozloha a doplněny povinné atributy, které vyžadovala databáze (14 z celkového počtu 34).
Poté, co byla databáze naplněna první sadou dat z roku 2016, mohlo se přikročit k testování funkčnosti a vzájemné kompatibility webové a mobilní aplikace pro systémy Android.
Označení Beta testování se v pravém slova smyslu týká až této části o mobilní aplikaci. Beta testování je fáze vývoje softwaru, při kterém se odhalují chyby a nedostatky funkcionality. Je to mezistupněm mezi prvními verzemi ku příkladu programu a finálním produktem, který již je běžně uživateli používán. Výstupem z testování je soubor poznámek a problémů, které je nutné sdělit autorovi softwaru, který je následně aplikuje a vytvoří tak novou, opravenou verzi. Tento postup se cyklicky opakuje až do té fáze, kdy jsou chyby odstraněny (nebo alespoň většina chyb, pokud je tedy tvorba zodpovědná).
Po zpracování dat potenciálních komářích líhnišť z roku 2016, následném importu dat do databáze a otestování součinnosti mezi aplikací, databází a webovou mapou, bylo dalším krokem řešení diplomové práce vytvoření nového, aktuálního stavu tůní pro rok 2017. Identifikace byla prováděna na základě leteckého snímkování z března 2017 a to dvěma metodami – automatickou klasifikací a ruční identifikací.
Klasifikace byla vytvořena v programu QGIS pomocí pluginu s názvem Semi-Automatic Classification Plugin popsaný v kapitole 2.4 Použité programy. Ruční identifikace byla provedena v ArcMap. Jelikož bylo nutné letecké snímky zkoumat v opravdu velkém rozlišení, aby bylo odhaleno co největší množství vodních ploch, které byly různě ukryté v terénu a pod vegetací, byla použita vrstva tůní 2016. Nejprve byly editovány polygony, jeden po druhém, do stavu, jež odpovídal situaci z aktuálního snímku, a poté byl prozkoumán zbytkový prostor, díky čemuž byly odhaleny nové lokality, ve kterých se v předchozím roce tůně nevyskytovaly.
Závěrečným cílem diplomové práce bylo sestavení prostorových analýz s využitím dat, které byly získány v přechozích krocích, v kombinaci s digitálním výškovým modelem DMR5G. Analýzy lze rozdělit do dvou skupin. První se zabývá predikcí terénních depresí a druhá obsahuje větší počet drobnějších analýz, které charakterizují prostor Litovelského Pomoraví v kombinaci tůní z let 2016 i 2017.
Prostorové analýzy byly koncipovány tak, aby jejich výsledky měly co největší praktické využití. Z toho důvodu byla sestaven model predikce terénních depresí, který předpovídá místa, kde existuje potenciál pro výskyt vodních tůní. Zájmovým územím, ve kterém dochází k výpočtu výsledků, je plocha maximálního rozlivu patřičného vodního toku.
Kromě tohoto modelu byly také vytvořeny vybrané krajinné metriky (například Vážený index průměrného tvaru plošek nebo Index průměrné délky okrajů) pro statistický popis polygonových tůní. Metriky byly doplněny o výzkumy průměrné nadmořské výšky tůní a vzdálenost tůní od vodních toků. Záměrem těchto analýz bylo doplnění charakteristiky Litovelského Pomoraví a problematiky výskytu tůní.