Vliv rozlohy biotopů na loveckém prostředí čápa černého a čápa bílého byl posuzován opět statistickou analýzou MANOVA. Po vytvoření korelační matice, která potvrdila nezávislost proměnných, všechny proměnné vstoupily do analýzy MANOVA. Za nezávislé proměnné bylo uvažováno procentuální zastoupení lesů, vodních ploch, sídel, orné půdy, bažiny či mokřadu, louky či pastviny na rozloze kruhového území ve vzdáleností 5 km od hnízd. Na všechny proměnné byla použita logaritmická transformace pro zlepšení normality rozdělení.
Z výsledku MANOVA analýzy (Tab. 7.) je zřejmé, že hodnota úrovně pravděpodobnosti (P = 0,511) je vyšší než hladina signifikace, proto nedošlo k zamítnutí nulové hypotézy na 5% hladině významnosti.
Tab. 7.: Vyhodnocení MANOVA analýzy, testování proběhlo na P = 0,05 hladině významnosti, n = 29
Vyhodnocení t-testu (Tab. 8.) pro logaritmicky transformované hodnoty procentuálního zastoupení vodní plochy, sídel, bažin s mokřady a netransformované hodnoty procentuálního zastoupení lesů a orné půdy poukázalo na stejný výsledek jako v analýze MANOVA. Dle hodnot úrovně pravděpodobnosti lze usuzovat, jaký biotop by mohl mít největší vliv na výběr loveckého prostředí. Podle výsledku t-testu by důležitým faktorem rozdílnosti loveckého prostředí obou čápů byla rozloha lesa (P = 0,096).
Tab. 8.: Vyhodnocení t-testu hodnot procentuální rozlohy lesa, vodní plochy, sídla, orné půdy, bažiny či močálu, louky či pastviny, n = 29
Jednotlivé procentuální zastoupení biotopů v loveckém prostředí čápa černého a čápa bílého znázorňují níže uvedené grafy. V obou případech převládá orná půda a lesy. Lovecké prostředí čápa černého tvoří orná půda z 39,5 % a lesy z 38 %. V případě čápa bílého tvoří orná půda dokonce 50 % rozlohy loveckého prostředí, lesy zahrnují 26,9 % území. Procentuální zastoupení luk a pastvin loveckého prostředí čápa černého (13 %) v porovnání s čápem bílým (10,7 %) mírně převažuje. Naopak rozloha sídel je vyšší u čápa bílého (10 %) než u čápa černého (7,4 %). Rozloha vodních ploch a bažin se u obou druhů čápů liší pouze minimálně.
Graf 3: Rozloha biotopů v loveckém prostředí čápa bílého
Graf 4: Rozloha biotopů v loveckém prostředí čápa černého
Pro zjištění vlivu rozlohy biotopů na výběru hnízdního či loveckého prostředí čápa černého a čápa bílého byl použit statistický program Canoco, konkrétně metoda nepřímé ordinace - analýza hlavních komponent PCA (Tab. 9.). Vstupními hodnotami byly rozlohy biotopů v daném okruhu od jednotlivých hnízd čápa černého a čápa bílého.
PCA se snažila najít směr maximální variability v parametrech prostředí. Druh čápa byl zakódována pomocí dummy proměnných a byl použit jako dodatečná informace o datovém souboru hnízd.
Tab. 9.: Výsledky analýzy hlavních komponent, n = 29
Vysvětlená variabilita udává variabilitu proměnných zachycenou danou osou
(1. – 4. osy) bez toho, aniž by byl uvažován druh čápa, jenž by způsobil 7,1 % variability. Informace o této variabilitě byla získána dodatečnou korelací matice dat s druhem čápa.
Obr. 15.: Graf rozložení hnízd podél první a druhé ordinační osy, metoda PCA. Černé body - hnízda čápa černého, šedé body - hnízda čápa bílého.
Zobrazením grafu je vidět, že hlavní směr variability parametrů prostředí studovaných druhů identifikovaný PCA podél první a druhé ordinační osy je korelován s parametry les, louka, orná půda, sídla. Diferenciaci hnízd jednotlivých druhů tedy nejlépe vysvětluje právě rozloha biotopu les, louka, půda a sídla. Jednotlivé biotopy jsou zobrazeny vektory, kdy velikost vektoru značí významnost faktoru pro rozmístění jednotlivých hnízd. Dodatečně byly do grafu vloženy informace o druhu čápa (znázorněny červeně).
Dle rozmístění jednotlivých hnízd v prostoru lze usuzovat, že čáp černý je ve výběru loveckého prostředí více vyhraněnější, preferuje prostor s větší rozlohou lesa a louky, naopak čáp bílý je ve výběru loveckého areálu více variabilnější o vyhraněnosti jeho preference nelze z těchto dat a z tohoto diagramu říci žádnou další upřesňující informaci.