Kar (foto)
Prostorný údolní závěr amfiteátrovitého tvaru se strmými až svislými, silně skalnatými svahy nebo stěnami a zhruba rovným až vkleslým dnem, vzniklý převážně zpětnou a hloubkovou erozi ledovců, zvláště alpského a karového typu. Mimoto se na jeho vzniku intenzivně podílí i mrazové zvětrávání a různé soliflukční procesy. Kary jsou buď samostatné, nebo ve velehorách častěji sdružené, resp. složené, a to jak půdorysně (bočně), tak výškově (stupňovité kary). Výška stěn je běžně několik desítek až set metrů, ve velehorách až přes 1 000 m podle výšky pohoří a intenzity zalednění. Podobně i průměr kolísá od stovek metrů do několika kilometrů. Na tvaru karů se up1atňují petrologické, strukturní a stratigrafické faktory. Dno karu je v důsledku silné hloubkové eroze ledovce rovné nebo často i přehloubené - v tomto případě bývají deprese zatopeny karovými jezery, která dosahují relativně velkých hloubek. Stejnou genezi mají tzv. karoidy, které však vznikly v místech slabšího zalednění. Jsou proto menších rozměrů i méně dokonalých forem (mírnější svahy, svažitá dna aj.). Určitou podobnost, ale podstatně menší rozměry (s hloubkou do 20 m) mají tzv. pseudokary, vzniklé mrazovým zvětráváním zvlhčených partií horniny v nižších nadmořských výškách, obvykle v pahorkatinách i vrchovinách.
Kary vznikají ve všech zaledněných pohořích, od mořské hladiny (v arktických oblastech) až do velehor. Nacházíme je jak v horách zaledněných recentně, tak i v horách, které byly zaledněny v geologické minulosti; zde představují reliktní tvary.
V NPR Praděd se nachází jediná karovitá forma v Hrubém Jeseníku - Velká Kotlina. Tento ledovcový kar na svahu Vysoké hole vznikl působením vysokohorského ledovce v pleistocénu.