Kryoplanační terasy a náhorní kryoplanační plošiny
Kryoplanační terasy na svazích a jejich genetické ekvivalenty náhorní kryoplanační plošiny na vrcholových partiích terénu jsou příznačnými tvary našich hor. Jejich doprovodným tvarem jsou mrazové sruby, mrazové srázy a izolované skály. Kryoplanační terasy jsou mírně ukloněné až téměř horizontální erozní tvary na svazích (údolních svazích, úzkých ukloněných meziúdolních rozsochách a okrajových svazích geomorfologických jednotek), které vznikly v periglaciálním prostředí pleistocénu. Nacházíme je ve středních a zejména horních úsecích svahů. V horních částech svahů a na úzkých meziúdolních rozsochách často postupně přecházejí v náhorní kryoplanační plošiny. Sečou různě odolné horniny. Nejlépe jsou vyvinuté v masivních horninách s blokovým rozpadem, prostoupených hustou sítí puklin. Nejčastěji jsou u nás na svazích o sklonu 20-30°. Vývoj kryoplanačních teras není bezprostředně vázán na expozici svahů vzhledem k světovým stranám. Tyto tvary se vyskytují na svazích různé expozice.
Obecně se vyskytují již od nadmořských výšek 300 m a zasahují až do nejvyšších horských poloh.
Nejlépe a v největším počtu jsou vyvinuty v Hrubém Jeseníku. Rozsáhlé kryoplanační terasy jsou u Petrových kamenů a na severních svazích Vysoké hole.