Balvanový proud
Balvanová akumulace protáhlého jazykovitého tvaru, vzniklá přemístěním úlomků (zpravidla podobného tvaru a velikosti) v mělké terénní brázdě po spádnici o malém sklonu svahu (obyčejně 5 -15°). Balvanové proudy často jazykovitě vybíhají z vrcholových kamenných moří v místě, kde se náhle zvětší sklon a kde se relativně prohlubuje spádnicová terénní deprese (brázda), popř. se tvoří pod mrazovými sruby a srázy. Většina autorů soudí, že balvanové proudy jsou produktem intenzivního mrazového zvětrávání v periglaciálním klimatu pleistocénu. Méně intenzivní mechanické zvětrávání recentní je ovšem dobře udržuje. Závislost vzniku balvanových moří a balvanových proudů pouze na nadmořské výšce, na expozici svahu apod. nebyla zjištěna. Vhodným materiálem jsou vesměs pevné horniny, jejichž zvětrávání a rozpad se řídí zákonitým systémem puklin (žuly, křemence, čediče, andezity, ryolity aj.), břidličnatostí (svory, křemence, fylity aj.) nebo jinými petrologickými vlastnostmi. Vzhledem k velké hmotnosti úlomků a malém sklonu svahu bývá pohyb jednotlivých balvanů v proudu velice pomalý a také (narozdíl od pohybu skalního ledovce) nerovnoměrný - řádově v průměru v centimetrech za rok. Posun se děje hlavně působením soliflukce, tzv. intersticiálního ledu, mrazového klouzání a ponejvíce tlakem občas přibývajících výše položených balvanů. Největší je zjara v době časté regelace.
Vyskytují se v geomorfologicky vhodných podmínkách, tj. na mírných svazích v mělkých terénních depresích a ve směru sklonu, na okrajích kamenných moří, pod mrazovými sruby apod. Balvanové proudy nalezneme po celém světě v oblastech mírného a subpolárního pásma hlavně ve středohorských polohách, vzácně i v pahorkatinách.
V prostoru rezervace jsou nejvýznamnější balvanové proudy na svazích Divokého dolu.