Metody práce:
Metoda hodnocení krajinného potenciálu
Krajinný potenciál je definován jako schopnost krajiny poskytovat určité množství možností a předpokladů pro různé využití s cílem uspokojit potřeby lidské společnosti. Vedle termínu „potenciál“ se v anglosaské literatuře vžil pojem „land suitability“ s ekvivalentním významem i rozšířením. Modelování krajinného potenciálu je analytický proces, který určuje vhodnost územní jednotky pro konkrétní funkci. V praxi existuje řada přístupů. Stanovování krajinného potenciálu je vždy procesem multikritériálního hodnocení, jehož předmětem jsou relevantní vlastnosti geosystémů. Účelovým hodnocením parametrů struktury krajiny lze získat informaci o odstupňované, prostorově diferencované vhodnosti ploch pro konkrétní funkci.
Metoda koncipování optimálního funkčního uspořádání krajiny
Identifikace krajinného potenciálu území sleduje stanovení zásad optimálního využívání území. Sestavení nabídky optimálního funkčního využití krajiny předpokládá nedotknutelnost limitních ploch a uplatnění přednosti ve využití ostatních ploch podle optimální funkce území. Nabídka zahrnuje areály, kterým se změny funkčního využití musí vyhnout (v limitních plochách) a současně areály, kde je změna možná a doporučení díky znalosti optimální funkce, která je odlišná od současného využití a toto současné využití lze na optimální formu relativně efektivně převést. Souhrnná nabídka vzniká vložením informace o tzv. indiferentních plochách, tedy těch, u nichž sice byla zjištěna potenciální optimální funkce, ale tyto plochy jsou danou funkcí v souladu s potenciálem již zaujaty.
Metoda práce s GIS
Metoda umožňující potřebnou úpravu vstupních a prezentaci výstupních dat a chod extenze.
Metoda programování
Metoda umožňující sestavení extenze pro vybraný produkt GIS.