Mezi léty 1953 a 1990 lze sledovat opětovný nárůst plochy křovin (relativně o 64 %), dále velký plošný nárůst orné půdy (+500 ha) a také přibylo ploch v kategorii vodní plochy. Zvětšení ploch orné půdy bylo způsobeno zejména zintenzivněním zemědělství, přibývání vodních ploch lze vysvětlit zvyšováním těžby štěrkopísku na vymezeném území v důsledku masivní strojové těžby od počátku osmdesátých let, kdy se začalo těžit hluboko pod hladinou podzemní vody. V dnešní době tvoří některé bývalé štěrkopískovny jedny z nejcennějších lokalit CHKO, příkladem může být Chomoutovské jezero. Nárůst urbanizovaných ploch, tedy komunikací, ostatních zpevněných ploch a zástavby, je v kontextu vývoje společnosti naprosto logický.

Důvod poklesu rozlohy lučních porostů na méně než polovinu lze hledat v růstu rozlohy orné půdy, kdy se jedná o naprosto signifikantní přímou úměru.

Tato tabulka ukazuje vliv vyhlášení CHKO na strukturu krajiny. Pokles rozlohy luk a pastvin se téměř zastavil, přibližně o 7 % se snížila rozloha polí. Zajímavým úkazem je zvětšení rozlohy travního podrostu. Důvodem nárůstu je můžeme opětovné zatravňování prostorů podél cest i mezi poli.

Tato komparace zvýrazňuje změny v rozloze kategorií v období 1936-1990. Je zde možné dobře pozorovat vliv nesprávného územního a lesního plánování za minulého režimu. Lesní plochy sice v tomto srovnání narostly asi o 100 ha, ale jednalo se převážně o výsadbu smrkových monokultur, které do těchto přírodních podmínek vůbec nepatří. Za povšimnutí rovněž stojí zdesetinásobení rozlohy vodních ploch. Jestliže v roce 1936 měly vodní plochy rozlohu asi 20 ha, pak v roce 1990 měly rozlohu více než 215 ha.

Mezi lety 1953 a 2001 je nejvíce zvýrazněn negativní vliv tzv. kolektivizace zemědělství. Překvapivý je růst plochy kategorie vodní toky (o 6 %) . Vysvětlení můžeme hledat spíše v nestejných snímacích obdobích (jaro × léto) než ve skutečném nárůstu vodních toků. V tomto období docházelo totiž k různým regulačním úpravám, které měly ve skutečnosti za následek spíše snižování rozlohy vodních toků.

Souhrnně lze konstatovat, že se krajina měnila ve zkoumaném období od barokní krajiny, která se vyznačovala citlivým přístupem člověka a až parkovitým charakterem krajiny, přes krajinu intenzivně zemědělsky a hospodářsky využívanou, kde bylo hlavním kritériem výroba, v menší míře i těžba, až po krajinu dnešní, krajinu kultivovanou. Na snímcích z nejstaršího období lze detekovat typické prvky barokní české krajiny, která se tvořila od 18. století, zejména solitéry či liniová společenstva podél cest. Na materiálech z roku 1990 je naopak patrné, jakým způsobem ovlivnila krajinný ráz centrálně řízená ekonomika postavena na socialistickém zřízení. Kromě slučování pozemků a rozorávání mezí to bylo také odvodňování polí a regulace ještě přirozených toků.

Tabulka 8 ale ukazuje, že negativní krajinotvorné procesy byly zbrzděny nebo zastaveny. Blahodárný vliv na strukturu současné krajinné mozaiky má bezpochyby zřízení CHKO v roce 1990 a vhodně zvolený management Správy CHKO.

Krajinné analýzy jsou jednou z metod jak hodnotit vývoj krajiny a její změny v čase. Těchto technik existuje celá řada, od jednoduchých analýz jako např. procentuální zalesnění krajiny, až po složité modelovací algoritmy, za všechny lze uvést např. hodnocení krajinného potenciálu nebo analýzu stálosti ploch. Pro zaměření této studie byly vybrány metody, které jsou podrobněji popsány v následujícím textu.

Procento zalesnění patří k nejjednodušším krajinným analýzám. Udává kolik procent ploch z celkové rozlohy území je pokryto lesním porostem.

Hodnoty v tabulce 9 ukazují, že lesní společenstva tvoří během studovaného období přibližně polovinu celkové rozlohy území. Jedná se samozřejmě o vyšší hodnoty než je celorepublikový průměr, což je v dnešní době asi 33 %.

Počet segmentů určuje celkový počet prvků, které tvoří danou kategorii. Prvky jsou homogenní plochy, dále nedělitelné, které tvoří mozaiku dané třídy využití země.

Pro tuto analýzu byly vybrány pouze ty kategorie, jenž lze dělit na segmenty, proto zde chybí vodní prvky a liniové kategorie.

Celkově lze konstatovat, že v průběhu let 1936-2001 rostl počet antropogenních ploch na úkor počtu ploch přírodních. Snižovala se také celková členitost krajiny – z 15265 segmentů v roce 1936 na 13278 segmentů v roce 2001.

Průměrná velikost segmentů je jednoduchá charakteristika, která spolu s počtem segmentů vyjadřuje členitost krajiny.

Největší průměrnou velikost polygonu vykazují kategorie lesy a orná půda, nejmenší pak zástavba. Od roku 1953 se průměrná velikost segmentu zvyšuje - v roce 1953 byla průměrná velikost všech kategorií 0,692 ha a v roce 2001 pak 1,011 ha.

Stejně jako v předchozí analýze jsou vynechány kategorie, které nelze dělit na jednotlivé segmenty.

Index tvaru polygonu je velmi často užívaný indikátor změn v krajinné mozaice. Existuje několik modifikací základního vzorce tohoto indexu. Pro tuto studii byl použit vzorec (Forman et Godron, 1993):

Z předešlého vývoje studovaného území je značně složité odhadovat dlouhodobý vývoj do budoucnosti, avšak z výsledků této práce lze jistý trend v některých kategoriích využití země vyvodit.

Především lze předpovědět růst ploch v kategorii louky a pastviny, na úkor orných půd. Tento nastupující trend je způsoben jednak trvajícím útlumem v českém zemědělství a rozpadem družstev, dalším důvodem pokles je nižší bonita půd v tomto území.

Tato změna krajinné struktury by měla být v souladu se záměry Správy CHKO, která by měla vybrat potencionální lokality, kde lze v horizontu 5 až 10 let převést pole na trvalé travní porosty. Zejména by se mělo jednat o rozsáhlá území podél vodních toků, kde je půda pro pěstování plodin nevhodná, kvůli hladině podzemní vody. Jak je možné odvodit z předešlé úvahy, jednalo by se o změnu plánovanou, ke které by ale byla potřeba silná podpora, jak od samosprávních orgánů, tak i od orgánů s celostátní působností.

Pokles vodních ploch v blízké i vzdálenější budoucnosti je zřejmý. Tento jev je zapříčiněn rapidním snížením těžby štěrkopísku, což má za následek zarůstání vodních ploch a postupné zanášení především organickou hmotou. Výsledkem bude velké množství ploch mokřadního charakteru. Příkladem takové lokality může být za několik desítek let přírodní koupaliště Poděbrady u Olomouce, které se ale díky své hloubce a ploše zanáší relativně pomalu. Tato předpověď ovšem nepočítá s antropogenními zásahy, které lze očekávat z důvodu záchrany vodních ploch pro potřeby vodohospodářské a rekreační.

Zvláště v  severozápadní oblasti CHKO Litovelské Pomoraví a ve vyšších polohách je pak zvýšený výskyt nepůvodních jehličnatých porostů, ovšem v tomto případě není možné očekávat velké změny ve struktuře lesa - šetrná obměna porostů může trvat 50 i více let.