|
V roce 1995 proběhla ve městě Dublin (USA, Ohio) konference,
jejímž hlavním cílem bylo dosažení shody při vytváření standardu
metadat.
Na této konferenci byly položeny základy metadatového standardu,
původně pouze pro digitální data textové povahy, pojmenovaného
podle místa konference Dublinské jádro (Dublin Core). O šest let
později, v roce 2001, byl tento standard pro metadata schválen
pro popis webových dokumentů. Přestože byl původně určen pro
vyhledávání v internetu, prosadil se záhy i v knihovnách,
archivech a dalších institucích.
Dublinské jádro
představuje kompromis mezi klasickými metadaty užívanými
v knihovnách a metadaty automaticky generovanými internetovými
vyhledávači.
Množina údajů pro popis
digitálních dokumentů, definovaná v roce 1995, obsahovala 13
přesně definovaných prvků. Tato množina byla označována jako
Soubor prvků metadat Dublinského jádra (Dublin Core Metadata
Element Set). Nejednalo se však o komplexní definici nýbrž pouze
o výpis obsahu. Struktura metadat byla ponechána stranou.
Přidáním údajů pro anotační popis a definici autorských práv se
tento standard rozšířil na prozatím konečných 15 prvků, které
lze jednoduchým způsobem modifikovat. Žádný z těchto prvků není
povinný.
Maximální flexibilitu
umožňuje nezávislost na značkovacím jazyce. Mimo celé řady
klasických značkovacích jazyků (XML, RDF…), jej lze zapisovat i
do HTML. | 