Údaje o trase délka trasy 13, 3 km start Skály cíl Sovinec doprava bus vhodné pro kolo: ne! rychlý download GPX - trasa+wp GDB - trasa+wp CSV - trasa CSV - waypointy PDF - text

Trasa poněkud vybočuje z Olomouckého regionu, ale je natolik krásná, že je škoda si ji neprojít. Začíná ve vesničce Skály, odkud se nejlépe vyráží na Rešovské vodopády. Od vodopádu cesta pokračuje podél potoka Huntava až k soutoku. Od soutoku pak doleva a nahoru na hrad Sovinec.

Rešovské vodopády
CHKSvůj název mají podle vsi Rešov, která jim je z okolních sídel nejblíže. Leží také v Nízkém Jeseníku a tvoří je kaskáda na říčce Huntavě. Od roku 1965 jsou Rešovské vodopády chráněným územím o ploše 6,3 ha. Do Rešova se lze dostat jen jediným způsobem, neboť v něm silnice končí: po silnici č. 370 z Rýmařova do Horního Města, z něj pak vlevo do Rešova. Parkoviště je u hospody ve vsi a ačkoli je to zcela nečekané, je zdarma. Odtud musí každý po svých po značené cestě k vodopádům, které jsou asi 3 km pod kopcem. Jak snadno se jde dolů, tak těžce se jde zpátky nahoru. Převýšení je velké. Vím o čem mluvím, protože v Rešově jsem byl za přímo tropického vedra... Rešovské vodopády jsou tvořeny asi 200 metrů dlouhou kaňonovitou soutěskou o šířce cca 10 metrů; okolní stěny se tyčí do dvacetimetrové výše. Voda Huntavy tady zdolává několik stupňů a ten nejvyšší má na naše poměry úctyhodných 10 metrů výšky. Okolo vodopádů se návštěvníci pohybují po dřevěných lávkách a schodech, ovšem někde takovéto zabezpečení chybí, proto je zcela na místě dávat pozor na sebe i případně na menší děti. Nad vodopády jsou nenápadné zbytky středověkého hrádku nebo tvrze. Z jistého ohledu je to stavba opravdu zajímavá: nevíme o ní vůbec nic. Vodopády budou jistě nejzajímavější v létě (voda je ideální na zchlazení, troufám si tvrdit, že nemá víc než 10° C), ale na podzim se okolní stromy smíšeného lesa rozehrají mnoha barvami. Vodopády v zimě musejí být přímo nádherné, ale cesta k nim a hlavně pohyb po zledovatělých skalách nebude nic bezpečného.

Soutok
Oslava a Huntava je rozcestí zelené a modré turistické trasy a nachází se jak název napovídá u soutoku říčky Huntavy s řekou Oslavou, severovýchodním směrem od obce Dlouhá Loučka. Rozcestník je umístěn v sousedství zastávky autobusu, která je v jižní části osady Valšovský důl. Za zastávkou najdeme inrormační tabuli, na které je umístěna turistická mapa dané oblasti. Po modré i zelené značce dojdeme k tomuto rozcestí z obce Dlouhá Loučka, zelená značka dále pokračuje proti toku Huntavy k Rešovským vodopádům. Po modré značce budeme z tohoto rozcestí dále pokračovat do obce Sovinec ke stejnomennému hradu Sovinec.

Hrad Sovinec
Nejrozsáhlejším hradním komplexem v okrese Bruntál je hrad Sovinec na skalnatém výběžku v horském údolí Nízkého Jeseníku. Hrad založili těsně před rokem 1332 příslušníci rodu, který se od roku 1348 nazýval po hradu „páni ze Sovince“. Za husitských válek se Sovinec stal významnou husitskou pevností. Za Pňovských ze Sovince, kteří hrad s panstvím získali roku 1492, byl hrad rozšiřován a upravován. Páni z Boskovic, kteří hrad koupili v roce 1543, přestavovali hrad v renesanční sídlo. Rozsáhlá stavební činnost na hradě pokračovala i za Vavřince Edera ze Štiavnice, vlastnícího hrad od roku 1578, a jeho zetě, posledního českého majitele hradu, Jana staršího Kobylky z Kobylího (od roku 1592). Z této doby pocházejí i některé fortifikační prvky hradu - polygonální bašta Remter, opevnění zvané Kočičí hlava, barbakán s dnešní první branou. Po bělohorské porážce získal roku 1623 hrad Řád německých rytířů. Obsazení hradu Dány roku 1626 bylo impulsem pro rozsáhlé opevňování hradu - do roku 1643 vznikly tři barokní bastiony a další bašty, byly vybudovány další hradební zdi, příkopy i předsunutá věž. Takto vybudovaná opevnění hradu jsou nejrozsáhlejším zachovaným opevněním z období třicetileté války v našich zemích. Přes mohutné opevnění dobyla na podzim 1643 hrad švédská vojska generála Torstensona a až do roku 1650 z něj učinila jednu ze svých pevností. Význam hradu v následujících letech klesal a po požáru roku 1784 byly provedeny jen nejnutnější úpravy. Ve 40. letech 19. století zde byl řádový seminář a od roku 1867 lesnická škola. Za druhé světové války byl hrad vězením a základnou jednotky SS, v roce 1945 opět vyhořel. V současnosti je hrad postupně rekonstruován. Prohlídková trasa vede 1. až 5. nádvořím, dále na tzv. Horní hrad (nejstarší část hradu) s vyhlídkovou věží. V jednotlivých objektech (hradní paláce, purkrabství, brána, konírny) expozice a výstavy.

^nahoru^