Litosféra je svrchní část zemského tělesa a můžeme ji rozdělit na kůru kontinentální a oceánskou. Mocnost kontinentální kůry je v průměru 30 km a mocnost oceánské kůry je kolem 10 km (Janoška, 1999). Litosféra je rozdělená na jednotlivé bloky, litosférické desky, které se neustále pohybují. Tím, že se litosférické desky pohybují, pohybují se i kontinenty. Jako první vyslovil myšlenku pohybu kontinentů (kontinentální drift) Alfred Lother Wegener v roce 1912 (Janoška, 1999). Teorie deskové tektoniky, která předpokládala existenci litosférických desek, se objevila až v šedesátých letech.

Litosféra vzniká v oblastech tzv. riftů (např. středooceánský hřbet) a zaniká na konvergentních rozhraních (Janoška, 1999). Mimo vlastní drift existují vertikální pohyby litosféry. Díky poklesu nebo zdvihu litosféry se vytvářejí velké nerovnosti jako jsou vyvýšeniny a prolákliny, dochází ke změnám morfologie.

Vulkanická činnost je často svázána se zemětřesením. Mělké zemětřesení vzniká v oblasti zlomů v zemské kůře. K intenzivnějším otřesům dochází ve všech hloubkách v zónách podsouvání ker zemské kůry.

Zájmové území je tvořeno strukturními patry. Strukturní patro je základní termín při vertikálním strukturním dělení kůry, která představuje „přírůstkovou“ slupku korové stavby a jemuž odpovídá určitý časový úsek tektonického vývoje (Svoboda, 1983). Na základě strukturních pater můžeme zkoumat geologický vývoj a stavbu daného území.

Snaha o dokonalejší prozkoumání, pochopení a napodobení geologických jevů provází člověka po celou jeho historii. Komplexní přehled o těchto jevech nám může poskytnout vizualizace těchto jevů.

Vynález počítačů v druhé polovině 20. století a jejich rozvoj v průběhu dalších let umožnil vývoj aplikací sloužících ke sběru dat, jejich analýz a vizualizaci. Vývoj geografických informačních systémů (GIS) začal na počátku 60 let 20. století (Rapant, 2002). Prvním geografickým informačním systémem byl CGIS (The Canadian Geographic Infomation System) , který byl uveden do plného provozu v roce 1971.

Jak se GIS systémy vyvíjely, tak se neustále zlepšovala jejich schopnost zpracovávat geografická dat a vytvářet prostorové analýzy. V dnešní době je to 3D modelování prostorových objektů.

Pro tvorbu 3D modelů se používají různé interpolační metody. Existuje mnoho literatury, která se zabývá popisem interpolačních metod (Horák, 2002), ale je jen málo zdrojů, které se zabývají interpolací v geologii v GIS při přítomnosti zlomů.

Diplomová práce se skládá ze dvou částí. První část diplomové práce je věnována popisu vymezení studovaného území a jeho základní charakteristice, popisu geologické stavby Vnějších Západních Karpat a jejich podloží.

Druhá část diplomové práce je věnována popisu dat a zpracováním dat. Nejdůležitější v této práci je kapitola tvorba 3D modelů, ve které jsou popsány metody interpolace. Mezi hlavní zdroje inspirace pro interpolaci přes zlomy patřila kniha Statistics a Data Analysis in Geology a OPEN SOURCE GIS: A GRASS GIS.

V třetí části diplomové práce je popsána tvorba jednoduchých geologických řezů a výpočet mocností a hmotností pro jednotlivá strukturní patra.

Při zpracování magisterské práce bylo neobtížnější se vyrovnat zejména s nedostatkem odborné literatury zabývající se interpolací přes zlomy. Proto byla v ArcView 3.1 vytvořena nová metoda, pomocí níž se dá zobrazit skutečný průběh zlomů.