Zhodnocení možností kartografické vizualizace

    Vizualizovat pohyb městské populace je možné dvěma způsoby, a to s využitím statické mapy nebo s využitím dynamické kartografie. Metody použité u statických map je pak možné přizpůsobit i moderním vyjadřovacím prostředkům dynamické počítačové kartografie, kdy jednotlivé metody mohou být předvedeny jako animace v čase, apod. Proto se tato práce zaměří především na zhodnocení jednotlivých metod tematické kartografie a pak nastíní možné využití a zobrazení v dynamické kartografii.          

    Metody tematické kartografie jsou (Kraak a Ormeling, 2003) způsoby použití grafických proměnných pro znázornění informace. V oblasti tvorby tematických map však nikdy nedošlo ke standardizaci a unifikaci výrazových prostředků jazyka mapy. Nadneseně by se dalo říci, že co kartograf, to názor. Setkáváme se proto i jiným označením metod tematické kartografie, a to například způsoby znázorňování (Kučera, 1964), vyjadřovací prostředky (Kovařík a Dvořák, 1964), interpretační metody (Hojovec a kol., 1987), grafické znázornění, mapové vyjádření, atd. (Pravda, 2006).

    Z hlediska užití slouží tematické mapy (Kaňok, 1992) dvěma hlavním účelům: jako zdroj informací nebo jako prostředek prezentace výsledků geografického výzkumu. Podle koncepce bude možné výstupy této práce zařadit mezi analytické mapy. Ty jsou (Voženílek, 2004) charakterizovány následovně: obsahují prvky tak, jak byly zjištěny v terénu nebo analytickým šetřením, mají nezevšeobecněný nebo jen málo zevšeobecněný obsah, který přímo nevyjadřuje vzájemné vazby jednotlivých jevů. Svým pojetím by tak mapy měly sloužit oběma hlavním účelům.

    Jevy vyjadřované na mapách, které jsou jedním z výstupů této bakalářské práce, jsou kvantitativní i kvalitativní. Všechna data jsou topologicky vztažena k jednomu místu (pozorovací stanoviště) nebo areálu (sledovaná lokalita). Z průběhu změny během dne pak pomocí nástrojů digitální kartografie mohou vznikat vývojové mapy zachycující dynamiku jevu v prostoru a čase.

Metody tematické kartografie dle českých kartografů

    Existuje mnoho různých klasifikací metod kartografické vizualizace, které se liší především stupněm úrovně podrobnosti klasifikace a různými přístupy autorů. Pro příklad jsou níže uvedeni někteří z autorů, kteří se zabývali či zabývají metodami tematické kartografie v České republice. Autoři jsou zde uvedeni spolu se základním rozdělením metod kartografického vyjádření tak, jak bylo převzato z jejich díla.

Prof. RNDr. Vít Voženílek, CSc.

    Mezi nejrozšířenější publikace týkající se tematické kartografie autora Víta Voženílka patří kniha Aplikovaná kartografie I. Dle této publikace (Voženílek, 2004) patří k hlavním metodám kartografického znázorňování tematického obsahu:

·        metoda bodových znaků (bodová metoda)

·        metoda kartodiagramu

·        metoda půdorysných čar

·        metoda pohybových čar

·        stuhová metoda

·        metoda izolinií

·        metoda barevných vrstev

·        areálová metoda

·        tečková metoda

·        metoda kartogramu

·        dasymetrická metoda

·        metoda anamorfózy                

Doc. RNDr. Jaromír Kaňok, CSc.

    Další přední kartograf, Jaromír Kaňok, považuje (Kaňok, 1999) za hlavní metody kartografického znázorňování tematického obsahu:

·        metoda půdorysných čar

·        metoda figurálních znaků

·        metoda čarových znaků

·        metoda areálová

·        metoda kartodiagramu

·        metoda kartogramu

·        metoda teček

·        metody dasymetrické

·        metoda anamorfózy

·        metoda izolinií

·        kombinace metod izolinií a barevných vrstev

Doc. RNDr. Milan Václav Drápela, CSc.

    Milan Drápela považuje za nejčastější dělení metod tematické kartografie (Drápela, 1983) na kvalitativní, kvantitativní a kvalitativně-kvantitativní. Dle jeho mínění však toto není příliš výstižná klasifikace, a proto zavádí klasifikaci geneticko-typologickou. V té rozlišuje tyto metody:

·        metody mimoměřítkových znaků

·        metody liniových (kvalitativních) znaků

·        metody plošných (kvalitativních) znaků

·        metody kvantitativních znaků

·        metody objemových znaků

·        metody fiktivně objemových znaků

Přičemž tyto metody jsou dále podrobněji rozděleny.

RNDr. Richard Čapek, CSc.

    Richard Čapek rozlišuje (Čapek, 1992) metody:

·        metoda bodových značek

·        metoda lokalizovaných diagramů

·        metoda kartodiagramů

·        metoda půdorysných čar

·        metoda pohybových čar

·        stuhová metoda

·        metoda izolinií

·        metoda barevných vrstev

·        areálová metoda

·        metoda tečkovou

·        metoda kartogramu

·        metoda dasymetrická

·        metoda anamorfózy

Ing. Jaroslav Hybášek

    Zcela jiné rozdělení reprezentuje dílo Jaroslava Hybáška. Ten se vyhýbá označení „metody kartografické vizualizace“ a místo toho zavádí (Hybášek, 1993) metody kartografické interpretace polohopisu a metody kartografické interpretace výškopisu.

·        Metody kartografické interpretace polohopisu

o       bodové metody

o       čárové metody

o       plošné metody

o       isometrické metody

o       areálové metody

·        Metody kartografické interpretace výškopisu

o       fyzickogeografické metody – kopečková metoda, stínování, sklonové šrafy, ...

Prof. Ing. Bohuslav Veverka, DrSc.

    Ani Bohuslav Veverka nepoužívá označení „metody kartografické vizualizace“ a hovoří v tomto případě o metodách jazyka mapy. Metody jazyka mapy se přitom (Veverka, 2001) na tématických mapách vzájemně kombinují. Jako hlavní metody jazyka mapy uvádí:

·        body (tečky)

·        pohybové čáry, pohybové značky, vektory

·        izočáry, blokdiagramy

·        tabulky, grafy

·        diagramy, kartodiagramy

·        kartogramy

RNDr. Zdeněk Murdych

    Zdeněk Murdych označuje metody kartografické vizualizace (Murdych, 1987) jako vyjadřovací metody map. Dělí je na:

·        bodové značky a lokalizované diagramy

·        čárové značky

·        areálová metoda

·        bodová metoda

·        metoda izolinií

·        kartogramy

·        kartodiagramy

    Výše uvedený výčet českých kartografů a jejich pojetí rozdělení metod kartografické vizualizace není v žádném případě konečný. Je to jen ukázka některých vybraných autorů a výčet rozdělení, která uvádí ve svých publikacích. Při jakékoliv další interpretaci metod zde vyjmenovaných je třeba čerpat přímo od autora samotného, resp. z jeho publikací, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury, aby se předešlo případné chybě.

Metody tematické kartografie dle zahraničních kartografů

    Stejně jako existuje mnoho různých pohledů na klasifikaci metod kartografické vizualizace mezi českými kartografy, tak i zahraniční kartografové se v rozdělení a charakteristice metod neshodují. Níže jsou pro ukázku uvedeni vybraní autoři a jejich rozdělení.

Ing. Ján Pravda, DrSc.

            Slovenský kartograf Ján Pravda uvádí povětšinou nekompletní rozdělení metod kartografického vyjadřování. Jeho dílo „Metódy mapového vyjadrovania“ uvádí většinou výčet tím způsobem, že jsou vypsány první prvky řady a výčet není uzavřen. Autor tak zřejmě počítá s tím, že je čtenáři zřejmé, co bude následovat a nevyřčené si domyslí. Jelikož tak může dojít snadno k záměně, pokud není čtenář dostatečně erudovaný, je následující rozdělení Jána Pravdy převzato od českého kartografa Víta Voženílka, který rozdělení upravil a uveřejnil ve své publikaci Tematická kartografie I. (Pravda, 2000 dle Voženílek, 2004). Hlavní rozdělení je na metody:

·        figurální

·        lineární

·        diskrétní

·        spojité areálové

·        anamorfní

Rozdělení dle dalších autorů:

Arthur H. Robinson

    Arthur H. Robinson zavádí rozdělení symboliky (Robinson, 1995) na bodovou, liniovou a objemovou.

Menno-Jan Kraak, Ferjan  Ormeling

    Kartografové Menno-Jan Kraak a Ferjan Ormeling rozdělují 9 důležitých metod kartografie a tím také 9 druhů map (Kraak a Ormeling, 1996)

·        chromatická mozaika

·        kartogram

·        metoda izolinií

·        bodová metoda

·        absolutní poměrová metoda

·        diagramové metody

·        tečková metoda

·        metoda směrových linií

·        metoda statistických povrchů

Terry A. Slocum

Terry A. Slocum zavádí techniky tematického mapování (Slocum, 2006):

·        kartogramy

·        proporční symboly

·        izometrie

·        tečková metoda

·        alternativně dasymetrická metoda

Postup při stanovení výběru hodnocených metod

    Vybrat vhodný vyjadřovací prostředek je pro vytvoření tematické mapy ten nejdůležitější krok. Na úspěchu tohoto výběru záleží, kolik lidí bude schopno z mapy vyčíst požadované údaje a také za jak dlouhý časový úsek. Ještě důležitější však je úroveň znalosti autora dané metody. Až po naprostém pochopení konstrukce té které metody kartografického vyjádření je totiž autor schopen sestavit korektně výslednou mapu předkládanou uživateli. Hodnocení vhodnosti použití těchto metod je pak ještě o stupeň výše. Pokud autor nepochopí podstatu konstrukce, nemůže metodu ani zasvěceně hodnotit. A především to je důvod, proč nebylo převzato rozdělení metod od žádného z výše uvedených odborníků. Většinou totiž jen sám autor rozdělení dokáže bezchybně rozlišit rozdíly mezi jednotlivými metodami a stanovit jejich klasifikaci. Původním plánem bylo řídit se rozdělením od jednoho vybraného autora a klasifikovat rozdělené metody podle stupnice vhodnosti použití pro potřeby vizualizace pohybu populace na vhodné, méně vhodné, nevhodné a logicky nepoužitelné. Po počátečních pokusech o toto rozdělení však byl tento postup zavržen, a to právě z důvodu nepochopení všech rozdílů nebo konstrukčních zásad u některých rozdělených metod, což je velmi důležitou podmínkou pro úspěšnou realizaci práce.

    Proto bylo pro účely této bakalářské práce vytvořeno vlastní rozdělení. Nejedná se o kompletní a hlavně kompetentní rozdělení všech možností kartografické vizualizace, protože jsou v tomto rozdělení obsaženy jen ty metody, které byly jednoznačně pochopitelné dostatečně na to, aby mohly být konstruovány a následně hodnoceny. Pokud se proto bude některému z odborníků zdát, že zde je některá z možných metod vizualizace dat z měření opomíjena, ano, je to reálné, avšak bylo tak učiněno zcela záměrně z toho důvodu, aby nedošlo k chybné konstrukci a následně ke zkreslenému hodnocení vhodnosti této metody pro vizualizaci pohybu městského obyvatelstva.

    Pro stanovení vybraných metod je nejprve potřeba určit, jaká data mají být v mapě vizualizována. V první řadě to bude kvantitativní charakteristika pohybu městské populace, a to, kolik osob prošlo sledovaným stanovištěm do a ze sledované lokality. Tento jev je tedy kvantitativní a je vztažen k bodu – místu stanoviště. Pro tyto účely je tak nejvhodnějším kartografickým vyjadřovacím prostředkem lokalizovaný diagram. Jejich rozdělení a charakteristika jsou popsány dále.

    V dalších výstupech je třeba vizualizovat kvalitativní charakteristiky pohybu městské populace, a to pohlaví, věk, účel, atd. Jedná se tedy o počet osob s těmito konkrétními vlastnostmi (atributy). Tyto jsou taktéž vztaženy k jednomu bodu – místu stanoviště, kde probíhalo anketní šetření. I pro vyjádření těchto charakteristik tak je nejvhodnější metoda lokalizovaného diagramu.

Zvolené metody kartografického vyjádření

    Kvalitativní znaky vyjadřují (Kaňok, 1992) vlastnosti statistických jednotek prostorových jevů, které se popisují slovem nebo jsou častěji exaktně definovány.

    Kvantitativní jevy charakterizují (Kaňok, 1992) vlastnosti statistických jednotek, které se vyjadřují číselně. Extenzivní znaky charakterizují objemovou stránku statistických jednotek prostorových jevů a intenzivní znaky charakterizují úroveň určité vlastnosti, přičemž se jedná většinou o veličiny odvozené z extenzivních veličin.

    Pro vizualizaci výsledků vlastního měření pohybu městské populace na jednotlivých lokalitách je povahou dat indikováno použití metody lokalizovaného diagramu. Diagramy jsou obrazce, nejčastěji konstruovány jako jednoduché geometrické tvary, které mají snadno měřitelný parametr umožňující rychlý a jednoduchý výpočet jeho velikosti a jednotlivých složek. Ty potom reprezentují určitou hodnotu jevu tak, jak je vyjádřeno v legendě.

    Diagramy se mohou dle Kaňoka (Kaňok, 1992) dělit na:

·        diagramy sloupcové

·        diagramy čtvercové

·        diagramy kruhové

·        diagramy polokruhové

·        diagramy trojúhelníkové

·        diagramy mnohoúhelníkové

    Pro vyjádření požadovaných jevů bude zapotřebí použít především strukturní diagramy, které svým tvarem odpovídají výše uvedenému rozdělení, avšak lze z nich odečíst procentuální podíl strukturních elementů.

    Dynamiku jevu lze vyjádřit pomocí diagramů dynamických, které vznikají sloučením několika diagramů v časové řadě po sobě jdoucích na sebe s tím, že vždy musí být viditelný okraj dalšího diagramu a používá se proto nejčastěji zarovnání použitých diagramů na střed. Další možností je uvedení několika diagramů vedle sebe. Takové uspořádání pak slouží ke srovnávání.

    Voženílek zavádí rozdělení na bodově lokalizované kartodiagramy, liniově lokalizované kartodiagramy a plošně lokalizované kartodiagramy (Voženílek, 2004).

    Použití bodově lokalizovaného kartodiagramu zcela odpovídá povaze vizualizovaných dat, když jsou tyto diagramy kartografickým vyjádřením statistických dat ve formě diagramů vztažených ke konkrétní lokalitě umístěných v mapové kostře (Voženílek, 2004). Nevyjadřují hodnoty platné pro celé územní jednotky, ale udávají charakteristiku jevů v určitých místech.

    Liniově lokalizované kartodiagramy, nazývané také jako stuhové kartodiagramy, by jistě pro vizualizaci naměřených dat bylo možné taktéž použít, jelikož lze každé měření vztáhnout na jednu ulici – linii. Jak je vidět v Příloze 7, je zde optické zkreslení a tím klam uživatele kvůli různé délce ulic a tím pádem různé výraznosti u stejných hodnot. Pomocí této metody však lze snadno vyjádřit směr a velikost jevu, takže kdyby bylo měření realizováno na větším území a každá křižovatka ulic, příp. náměstí by sloužily jako uzlový bod, bylo by možné a dokonce velmi vhodné tuto metodu využít. Výsledná mapa by se tak podobala často vizualizovaným vyjádřením dopravní zátěže na komunikacích, apod.

Kompozice map

    Dle Kaňoka (Kaňok, 1999) se kompozicí mapy rozumí rozmístění základních náležitostí mapového díla na mapovém listu. Kompozice map závisí především na účelu a měřítku mapy, kartografickém zobrazení, tvaru a velikosti znázorňovaného území a na formátu mapového listu.

    Důležité pro dobrou kompozici mapy je znát účel mapy. Z něj musí být zcela jasné, k čemu má mapa sloužit, jaký je budoucí okruh jejích uživatelů a jak se mapa bude používat.

    Zvolená kompozice map bude realizována převážně podle rozvržení, které je zobrazeno na obrázku 8.

Obr. 15 – Převládající kompozice pro vizualizaci výsledků měření (Voženílek, 2002).

Vizualizace kvantitativních charakteristik pohybu městské populace

    Kvantitativní charakteristikou pohybu městské populace a tím i vizualizovanou veličinou je počet pohybujících se osob do sledované lokality, tedy přicházejících či přijíždějících a počet osob pohybujících se ze sledované lokality, tedy osob odcházejících a odjíždějících. Jedná se o hodnoty naměřené na jednotlivých stanovištích, tedy bodově lokalizované. V případě našeho měření, kdy jednotlivé ulice tvoří uzavřený celek, mohou být hodnoty vztaženy i k liniím ulic, čímž by se získaly liniově lokalizované hodnoty.

    Pokud se bude vycházet z výše uvedených skutečností, měly by se hodnoty znázorňovat pomocí bodově nebo liniově lokalizovaných diagramů. Z bodově lokalizovaných diagramů jsou použitelné diagramy sloupcové, kde určující může být výška sloupce, diagramy čtvercové, kde vizualizovanou hodnotu reprezentuje strana nebo plocha čtverce, diagramy kruhové, a to především strukturované, kde celková hodnota je vyjádřena obsahem kruhu, diagramy polokruhové a diagramy mnohoúhelníkové, například v podobě šipky, kdy jeden z parametrů tohoto bodového znaku bude vyjadřovat vizualizovanou hodnotu. Diagramy trojúhelníkové nejsou příliš vhodný vyjadřovací prostředek z důvodu optického zkreslení vyvolaného tím, že rozdělení stran není proporcionální rozdělení plochy.

    Stejně tak liniově lokalizované diagramy, zvané též stuhová metoda, nejsou pro vizualizaci hodnot na takto malém měřítku úplně vhodné. To z toho důvodu, že délka ulic opticky zkreslí hlavní vyjadřovací parametr – šířku linie (stuhy). U různě dlouhých ulic je plocha při stejné vyjadřované hodnotě rozdílná a proto se kratší ulice (linie) jeví jako méně výrazná než delší ulice.

    Existovala také myšlenka využít pro vizualizaci pohybu osob po sledované lokalitě metodu interpolovaného gridu. Aplikace interpolace v takových případech, jakým je námi vizualizované měření, však není logicky možná. Interpolovat se dají pouze spojité veličiny jako je teplota, tlak, apod. Pokud je realizováno měření teploty nebo tlaku na dvou místech v lokalitě, je předvídatelné, že uprostřed mezi nimi je hodnota podobná těm na stanovištích, přičemž její odhad je závislý na zvolené interpolační metodě.

    Pokud je však na určitém stanovišti v lokalitě naměřeno například 120 procházejících osob a na druhém stanovišti 240 osob, neznamená to, že mezi těmito stanovišti se pohybuje počet osob odpovídající součtu, průměru nebo jakékoliv části z těchto hodnot. Jistě by někdo mohl oponovat, že je přece jisté, že u ústí ulic na náměstí je větší pohyb osob nežli uprostřed. Ale to přece nemusí být vůbec pravda! Stačí si představit, že uprostřed náměstí je například stánek, kde se rozdávají sladkosti pro děti a hned je zde větší pohyb osob. Interpolací hodnot naměřených na jednotlivých stanovištích vznikne pole diskrétních veličin a kdyby se udělala suma výsledného gridu, byla by výsledná hodnota naprosto neodpovídající počtu pohybujících se osob na sledované lokalitě. Podle jisté teorie z oblasti biologie je pohyb osob velmi podobný pohybu mravenců, kdy lidé i mravenci chodí po velmi podobných „stezkách“. No a velmi častý způsob, jak zmapovat cesty mravenců, je umístění fotoaparátu s velmi dlouhou expozicí nad sledované území, případně umístit do sledované lokality kameru. I tento prostředek vizualizace, nikoliv však kartografické, by se tedy dal využít.

Výsledné mapy zobrazující kvantitativní charakteristiky pohybu městské populace jsou zařazeny jako Přílohy 8-13.

Vizualizace kvalitativních charakteristik pohybu městské populace

    Vyjádření kvalitativních jevů se řídí úplně stejnými pravidly jako vyjádření kvantitativních charakteristik pohybu městské populace, tedy že hodnoty vztažené k bodu se musí vyjádřit bodově lokalizovaným znakem, apod. Stejně jako v případě kvantitativních znaků tak je možné využít bodově lokalizovaných kartodiagramů, liniově lokalizovaných kartodiagramů a pro hodnoty plošné areálové metody.

    Ukázky použití bodově lokalizovaných diagramů pro potřeby vyjádření kvalitativních znaků jsou v Přílohách 14-15.

Hodnocení vhodnosti použitých metod a kritéria hodnocení

    Tím, že nebyla problematika tematické kartografie a tím pádem ani vhodnost vyjadřovacích kartografických prostředků nikdy standardizována, jakékoliv hodnocení vhodnosti použitých metod vždy ponese subjektivismus. Přesto je na základě obecných kritérií hodnocení map možno vhodnost použití částečně posoudit.

    Při hodnocení se lze zaměřit na jednotlivé aspekty při tvorbě map, mezi něž patří využívané mapové podklady, měřítko, zobrazení, úplnost, aktuálnost, popis a vyjadřovací prostředky. Při obecném hodnocení map se hodnotí obecné údaje, kompozice mapy, matematické prvky, úplnost a náplň obsahu, obsahová správnost, aktuálnost obsahu, čitelnost mapy, věrnost znázornění reality, geometrická přesnost, kvalita technického provedení, estetika mapy a vědecká hodnota.

Mezi ukazatele kvalitní mapy patří (Voženílek, 2004) geometrická přesnost, podrobnost a přehlednost, přičemž na čitelnost mapy mají vliv vhodnost kartografických vyjadřovacích prostředků, tvarové provedení, rozměrové provedení, barevné provedení, čitelnost popisu, umístění popisu, strukturovanost jevů a dominantnost prvků.

    Hodnocení map bylo zaměřeno především na zvolený kartografický vyjadřovací prostředek, kompozici mapy, geometrickou přesnost a estetiku mapy. Při tvorbě map byly všechny prvky mapy vytvořeny co nejlépe, vizualizovány geometricky přesně, podrobně a přehledně. Samozřejmě bylo snahou docílit co nejlepší čitelnosti mapy použitím vhodných barev, čitelností popisu, apod.

    Při finálním hodnocení nemělo význam zabývat se těmi kritérii, která zůstávala ve všech realizovaných mapách neměnná. Proto mezi hlavní hodnocená kritéria patřila čitelnost mapy, věrnost znázornění reality, geometrická přesnost (vztažný bod, příp. linie), náročnost konstrukce dané metody a také parametry znaku dané vyjadřovací metody. Každé kritérium bylo v rámci hodnocení vyjádřeno procentuálně, tzn. 0 procent jako nejhorší do 100 procent jako nejlepší a následně byly hodnoty zprůměrovány. Vzhledem k tomu, že u některých z kritérií nebylo možné jakýmkoliv způsobem definovat požadavky, je výsledné hodnocení skutečně pouze subjektivním názorem. Proto byl vytvořen internetový dotazník, který by vzal v úvahu názor většího množství lidí. Více o tomto dotazníku a o výsledcích šetření v kapitole 6.9.

    A která metoda je tedy ta „nejvhodnější“? Již bylo zdůvodněno, proč by to měla být některá z metod bodově lokalizovaného diagramu. Důležitým kritériem byly parametry diagramu:

Tvar – intuitivním tvarem pro vyjádření pohybu je šipka, proto je šipka nejvhodnějším tvarem. Kromě velikosti určitého parametru, kterým vyjadřuje vizualizovanou hodnotu v sobě již obsahuje informaci o směru, kterým se pohyb koná.

Velikost – musí být taková, aby při nejmenší i největší vizualizované hodnotě byla stále čitelná a nepřekrývala další důležité prvky mapy, případně se vytrácela její geometrická přesnost lokalizace vztažného bodu.

Struktura – pokud možno žádná nebo velmi jednoduchá pro snazší čitelnost.

Výplň – barva, nejlépe intuitivně chápaná. Pro zvolení přicházejících a odcházejících lidí naprostá většina lidí zvolí barvy opačné (černá a bílá, červená a modrá, apod.). Pro vyjádření „kladného jevu“ – přicházejících je tak vhodné zvolit červenou, pro vyjádření „záporného jevu“ – odcházejících je vhodné zvolit modrou barvu.

Orientace – musí odpovídat směru pohybu.

Polohové určení – mělo by být takové, aby odpovídalo stanovišti, na kterém bylo prováděno měření.

    Nejlépe tak vychází použití bodově lokalizovaného diagramu ve tvaru šipky. Má intuitivní tvar, lze použít intuitivních barev, je jednoznačně vyplývající směr pohybu, jednoduše se konstruuje a má velkou možnost použití, neboť různých tvarů šipek je obrovské množství.

Internetový dotazník – vhodnost použitých metod dle uživatelů

    Pro částečné odstranění subjektivismu z výsledků této práce bylo na začátku dubna roku 2007 spuštěno malé šetření prostředním internetového dotazníku, a to na veřejné webové adrese http://voal.wz.cz/bakalarka. Toto šetření bylo zaměřeno na rychlost čtení mapy uživatelem s použitím různých metod vyjádření počtu pohybujících se osob, intuitivní chápání mapy a preference uživatelů při možnostech vizualizace pohybu populace.

    Za dobu, po kterou byl elektronický dotazník dostupný (v období 1. dubna 2007 až 15. května 2007), jej vyplnilo a odeslalo celkem 141 osob, přičemž jednoznačně nejvíce preferovanou metodou se jeví využití bodově lokalizovaného diagramu ve tvaru šipky, dále pak kruhový strukturovaný diagram a sloupcový bodově lokalizovaný diagram. Vyhodnocení výsledků z tohoto dotazování tak potvrdilo závěry této práce.

    Podrobné výsledky internetového dotazníku je v Příloze 16 této práce. Podkladová data ve formátu tabulky v programu Microsoft Excel jsou umístěna na přiloženém CD-Rom.

Možnosti digitální kartografie

    Pokrokovým způsobem vizualizace je využití dynamické kartografie. Metody použité u statických map jsou je možné přizpůsobit moderním dynamickým vyjadřovacím prostředkům dynamické počítačové kartografie a celá vizualizace tak může být ještě mnohem více atraktivní.

    Nejjednodušší možností je využití pohyblivých znaků na podkladu statické mapy ve formátu GIF. Například bodově lokalizovaný diagram ve formě šipky se může zvětšovat a zmenšovat na vztažném bodu stanoviště podle počtu procházejících osob v průběhu dne. Další možností, technicky náročnější, je využít programování v Java skriptu nebo ve Flash. I zde je možné využít pohybující se lokalizované diagramy měnící svou velikost, orientaci, barvu, apod.

    Mezi rozšířené možnosti počítačové kartografie patří také možnosti interaktivních map, kdy po kliknutí nebo najetí kurzorem myši na jednotlivá stanoviště se může zobrazit například graf znázorňující počet přicházejících osob v průběhu dne nebo struktura procházející populace tak, jak to vyplývá z měření.

    Dynamické vyjádření jevů pomocí počítačové kartografie je poměrně nová, rychle se rozvíjející oblast. Proto jen výčet možných způsobů vizualizace výsledků měření v rámci této práce by vydalo na obsáhlou publikaci. Ve své podstatě však není důležité, kolik možností je, v jakých programovacích jazycích jsou realizovatelné, jestli jsou interaktivní nebo jsou pouhým „movie“. Důležité je, aby byly dodrženy všechny zásady tvorby map a výsledná vizualizace neobsahovala kartografické chyby a nepřesnosti. A zásady pro tvorbu „dobré mapy“ se nemění ani pro vytvoření mapy v digitální podobě. Při dynamické reprezentaci obsahu map se jen vhodně dá použít multimediálních prvků, jako je zvuk, dynamické symboly, animace nebo v neposlední řadě virtuální realita.