fg char

Javoříčský kras jako součást konicko-mladečského devonského pruhu náleží k SZ části paleozoika Drahanské vrchoviny, které má své pokračování k severu v palezoiku Nízkého a Hrubého Jeseníku. Antiklinoriální pásmo konicko-mladečského devonu je rozděleno příčnou dislokací vojtěchovské poruchy. Dle J. Crhy (1979) severně od vojtěchovské poruchy začíná vápencová sedimentace vápenci josefovskými, které zde dosahují jen metrových mocností. Nadloží jim tvoří jemně zrnité vápence lažánecké. Nejmocnější jsou vápence vilémovické. Jižně od vojtěchovské poruchy dosahují vilémovické vápence v Ludmírovské kře mocnosti až 150 m. Nejvyšším karbonátovým členem devonského souvrství jsou němčické vápence lemující celý východní okraj území. Do nadloží poměrně rychle přechází do černých jílovitých břidlic ponikevského souvrství.

Území Javoříčského krasu je součástí Zábřežské vrchoviny patřící do Jesenické oblasti Krkonošsko-jesenické subprovincie (Demek, J. a kol., 1987). Zábřežská vrchovina se skládá z vrchoviny Drozdovské, Mírovské a Bouzovské, které navzájem oddělují hluboká průlomová údolí Moravské Sázavy a Třebůvky. Bouzovská vrchovina, kam spadá celé zájmové území, je na všech stranách výrazně omezena. Na Z a SZ při hluboce zaříznutém údolí Třebůvky dosahuje oblast výšek až 550 m a má velmi členitý reliéf podmíněný starší i mladou tektonikou a vertikální erozí dolní Třebůvky a jejích pravých poboček. Na JZ je Bouzovská vrchovina ukončena výraznou tektonickou linií Chornice - Čechy pod Kosířem. Východní a severovýchodní část je nižší a také méně členitá. Tvoří ji plošiny na širokých hřbetech a menší kotliny v nadmořských výškách 400 - 300 m. Tato východní část tvořená několika krami je ukloněna k JV. Nad hluboko rozvětralé nekrasové okolí vystupují dost výrazně krátké vápencové hřbety a vrchy s příkrými, skalnatými, často konkávními svahy. Pro malý rozsah nadpovrchových izolovaných vápencových výskytů se však zachovaly jen malé zbytky starých krasových plošin. Devonské vápence jsou zde vesměs silně zkrasovělé s velkými jeskynními soustavami v několika úrovních. Typická pro tuto krasovou oblast jsou proto vysoko položená pohřbená slepá údolí (V. Panoš - O. Štelcl in J. Demek, 1965).

Sledované území spadá do povodí Třebůvky, která se v severní části Hornomoravského úvalu vlévá do Moravy. Hlavním povodím je tedy povodí 4-10-02 Moravské Sázavy a Moravy od Moravské Sázavy po Třebůvku. Osou a odvodňovacím tokem celého kraje je ponorný potok Špraněk se svými významnějšími přítoky Javoříčkou a Ponikevským potokem.

Geologicko-tektonická stavba území celého konicko-mladečského devonu přímo ovlivňuje hydrogeologické poměry krasové oblasti. U podzemních vod zde dochází k excentrickému pohybu, který je umožněn existencí souvislého tělesa podzemní krasové vody v masivu vápenců, a který je zároveň vázán na dvě hlavní erozní báze oblasti: Moravu a Třebůvku. Tato skutečnost o pohybu vod v podzemí byla potvrzena díky provedení koloračních experimentů v oblasti špraněckých vápenců pod vedením doc. Panoše v letech 1959 - 1960. Navzdory geografickému rozvodí jsou vápence z javoříčské oblasti odvodňovány převážně severovýchodním směrem. Nejintenzivnějšími prameny javoříčských krasových vod tímto směrem jsou dvě nejsilnější řimické vyvěračky pod Třesínem a vývěr do potoka Hrabůvky v Měníku. Ponorné vody špraněckých vápenců překonávají vzdálenost 8 km k řimickým vyvěračkám během poměrně krátké doby, za necelých deset dnů. To naznačuje velmi snadnou průchodnost skalního masívu mezi Javoříčkem, Mladčí a Litovlí a pravděpodobnou existenci podzemních jeskynních toků ve volných krasových prostorách , které jsou vázány na průběh tektonických linií směru JZ-SV.

Zájmové území Javoříčského krasu spadá dle Mapy klimatických oblastí (E. Quitt, 1975) do mírně teplé klimatické oblasti MT11 a teplé klimatické oblasti T2. Podnebí konicko-mladečského devonského pruhu lze klasifikovat jako přechodný typ mezi mírně teplým, mírně suchým podnebím s převážně mírnou zimou a mezi teplým a mírně vlhkým podnebím s mírnou zimou.

Hlavním půdotvorným matečným substrátem pro tvorbu půdních typů zájmového území jsou především spraše a sprašové hlíny, které pokrývají valnou část paleozoického i mladšího podkladu. Dalšími rozhodujícími půdotvornými faktory jsou mělké podzemní vody, reliéf a klima. V jižní části konicko-mladečského devonu lze rozlišit tři základní typy půd: ilimerizované půdy, typickou rendzinu a červenozem.

Krasové území je místem pro výskyt hned tří extrémních biotopů: biotopu skal, sutí a jeskyní. Jejich společným rysem je přítomnost organismů žijících skoro bez půdy "mezi kamenem a vzduchem" ve velmi specifickém mikroklimatu.

Javoříčský kras jako celek není chráněnou oblastí. Vyskytuje se zde však několik jednotlivých maloplošných chráněných území z různých kategorií. Nejvýznamnější je NPR Špraněk v k. ú. obce Březina. Hlavním motivem ochrany je zachování krasového území s rozsáhlou soustavou Javoříčských jeskyní a přirozeného bukového lesa na vápencovém podkladě. Jeskyně jsou významným zimovištěm letounů, vyskytuje se zde nejpočetnější zimující populace kriticky ohroženého druhu vrápence malého v České republice.

Název	Kategorie	Vyhlášeno dne	Katastrální území	Celková výměra (ha)
Špraněk	NPR	5. 4. 1949	Březina	39,0572
Průchodnice	PR	1985	Ludmírov	8,08
Rudka	PR	27. 9. 1990	Ponikev, Ludmírov	9,9128
Skalky	PP	27. 9. 1990	Ludmírov	0,5827
Taramka	PP	7. 7. 1988	Hvozd, Ludmírov	25,1944

Crha, J.: Devon konicko-mladečského pruhu a jeho ložiskový význam. Sborník GPO, roč. 19, Ostrava, 1979, s. 77-91.

Demek, J. et al.: Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny. Praha, Academia 1987, 584 s.

Quitt, E.: Klimatické oblasti ČSR, 1:500 000. Brno, Geografický ústav ČSAV, 1975.