Výsledky
Diplomová práce má dva hlavní výsledky. Prvním je hodnocení čtyř vybraných VPL komponent (Model Maker, Macro Modeler, ModelBuilder a Workflow Designer) podle principů fyzických notací, které definovat Daniel L. Moody. Druhým výsledkem diplomové práce je hodnocení eye-tracking testování slovně a pomocí statistických metod.
Pro vyhodnocení fyzických notací bylo nejprve podrobně popsáno všech devět definovaných principů v části Stav řešené problematiky. Poté byly tyto principy aplikovány na čtyři vybrané VPL komponenty. Pro shrnutí jsou dále uvedeny poznatky z těchto výsledků.
U všech komponent je dodržena sémiotická čistota, to znamená, že pro každý prvek je použit jeden grafický symbol.
Fyzická rozlišitelnost je v komponentě Model Maker řešena pouze tvarem, Macro Modeler používá tvar, barvu a styl textového popisu podobně jako ModelBuilder, který navíc používá také ikony. Workflow Designer využívá pro rozlišení jednotlivých objektů pouze ikony a textový popis. Libovolný textový popis, který lze vložit kamkoliv do diagramu a může tak napomoct správnému pochopení dané operace nebo oddělení jednotlivých částí, je využit pouze u komponent Model Maker a ModelBuilder. Uživatelská úprava vzhledu prvků je možná pouze u ModelBuilderu, s tím že nabízí změnu tvaru, barvy výplně a textu, velikosti objektu a textu, stylu textu a dokonce lze místo tvaru použít libovolný uložený obrázek. Vstupní a výstupní prvky jsou vzhledově odlišené také pouze u ModelBuilderu. U ostatních komponent se uživatel musí řídit pozicí objektu, konektivitou vazeb nebo textovým popisem.
Sémantická jednoznačnost je dodržena pouze u dvou objektů v Model Makeru - tabulka a matice, u ostatních komponent je tento princip řešen buď pomocí ikon nebo nijak.
Pro řízení složitosti využívají jednotlivé komponenty odlišné nástroje. Model Maker nemá žádné přímé nástroje, Macro Modeler nabízí objekt typu submodel, do kterého jde uložit jeden diagram a poté ho nahrát do dalšího diagramu, ModelBuilder obsahuje okno celkového náhledu a nástroj Auto Layout, Workflow Designer má pouze u některých prvků typu utilita srolovací tlačítko. Žádná VPL komponenta neobsahuje přímé nástroje pro kognitivní integraci.
Nejvíce vizuálních proměnných je možno najít u komponenty ModelBuilder, která navíc nabízí mnoho možností pro uživatelskou úpravu vzhledu, vizuální expresivita je zde tedy využita nejvíce.
Duální kódování je v určité míře využito ve všech komponentách, ve Workflow Designeru jsou textové popisy a ikony dokonce hlavním vyjádřením.
Princip ekonomie grafiky vychází z grafické složitosti, která je definována maximální hranicí šesti kategorií, nejblíže této hranici jsou tedy komponenty Model Maker a Macro Modeler se sedmi grafickými symboly. Ve většině případů se ale v jednom diagramu nevyskytují všechny možné grafické symboly najednou.
V další části bylo provedeno eye-tracking testování VPL komponent a nakonec byly výsledky analyzovány a popsány slovně a pomocí statistických metod. Některé zajímavé postřehy jsou shrnuty v následujícím textu.
V komponentě Model Maker byl zaznamenán jako nejhůře rozlišitelný objekt skalár, u něhož téměř polovina respondentů nenašla správný grafický symbol. Tato špatná identifikace objektu skalár byla potvrzena také statisticky, kdy dvojice skalár-funkce mají statisticky významný rozdíl v čase označení objektu klikem myši. Je to způsobeno tím, že skalár se používá v diagramech méně často a je pro něj použit jednoduchý čtyřúhelník, tedy nenápadný znak. Naopak funkce se vyskytuje v každém diagramu a tudíž ji má uživatel dobře zafixovanou, navíc grafický symbol funkce je kruh a svým tvarem se nápadně odlišuje od všech ostatních symbolů, kterými jsou různé n-úhelníky. Dále bylo zjištěno, že u sémanticky jednoznačných objektů matice a tabulka byl zaznamenán vždy větší počet fixací na opačném objektu. To znamená, když bylo úkolem označit klikem myši tabulku, více fixací bylo na objektu matice a naopak. Z toho plyne, že princip sémantické jednoznačnosti není dodržen a mělo by být využito více prostředků pro jasnější znázornění významu těchto prvků. Podle výsledků metody eye-tracking jsou tyto grafické symboly spíše sémanticky nesprávné.
V komponentě Macro Modeler se pomocí eye-trackigu potvrdila špatná rozlišitelnost mezi objektem typu rastr a dynamická skupina, kde uživatelé většinou nerozeznali rozdíl mezi danými prvky. Velmi špatná rozlišitelnost byla zjištěna také u objektů vektor a soubor atributových hodnot. Také se to potvrdilo u statistické analýzy při porovnání časů kliknutí. Respondenti nejrychleji označili příkaz a naopak nejpomaleji vektor a také atribut. Příkaz je stejně jako funkce v Model Makeru obsažen v každém diagramu a navíc využívá perceptuální zvýraznění. U objektů vektor a soubor atributových hodnot je použit velmi podobný odstín barvy, což uživatelům brání v dobré rozlišitelnosti a při rozhodování mezi touto dvojicí objektů stráví delší čas.
V komponentě ModelBuilder většina respondentů nezaznamenala odlišnost mezi vstupní vrstvou a vstupní hodnotou, protože tyto dva prvky používají podobný odstín modré barvy. Naopak označení iterátoru nedělalo nikomu problém, což bylo potvrzeno také ve statistické analýze, kde byl zjištěn statisticky významný rozdíl v čase kliknutí u všech kombinací prvků s iterátorem. Tento prvek využívá perceptivní zvýraznění a navíc se může v diagramu vyskytovat vždy jen jednou, tyto skutečnosti způsobují lepší rozlišitelnost než u ostatních typů objektů. Mezi objekty vstupní vrstva a výstupní vrstva nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl i přesto, že v diagramu, kde bylo úkolem označit výstupní vrstvu byly zaměněné barvy a uživatelé se tedy museli řídit hlavně pomocí linií vazeb.
V komponentě Workflow Designer bylo nejvíce špatných odpovědí zaznamenáno u vypnutého prvku, kde je použito zelené barvy, která spíše představuje aktivitu nebo zvýraznění a je tedy v tomto případě zavádějící. Prvek s chybou někteří respondenti zaměnili s nenadefinovaným prvkem. Jsou použity velmi podobné ikony, obě reprezentují nějakou chybu a není hned patrné jakou. Špatná identifikace vypnutého prvku byla také potvrzena statistickou analýzou, kde v průměru respondenti označili nejpomaleji právě vypnutý prvek. Naopak nejrychleji byly označeny prvky začátek a konec, které vymezují samotný prostor pro diagram a vyskytují se v každém diagramu.
