SROVNÁVACÍ ANALÝZA
NÁŘEČNÍCH MAP A ATLASŮ
Bakalářská práce
Autor práce: Jakub Pozdíšek
Vedoucí práce: prof. RNDr. Vít Voženílek, CSc.
Autor práce: Jakub Pozdíšek
Vedoucí práce: prof. RNDr. Vít Voženílek, CSc.
Nářeční mapy jako takové vznikaly již v 19. stol., nicméně jejich úroveň nenaplňovala zdaleka některé kartografické aspekty. Postupně se kartografové snažili vštípit své podněty dialektologům a bylo zapotřebí dělat kompromisy při tvorbě nářečních map. Nicméně snahu vylepšit mapu na srozumitelnou úroveň je i přes to problém některých autorů těchto map dodnes. Proto vznikla tato práce. V ní je věnována pozornost jak dialektologii, tak kartografii do co největších detailů. Doposud nebyla provedena taková srovnávací analýza některých nářečních map. Hlavní myšlenkou této práce je nejen zanalyzovat, jaké nářeční mapy ve světě vystupují, ale také najít u nich podobnosti a naopak odlišnosti. Je zapotřebí, aby nářeční mapa byla chápána jako produkt stejně, jako kterákoliv jiná tematická mapa. V čem jsou si tedy tyto mapy podobné a jaké zobrazovací prostředky hrají roli ve srozumitelnosti, přehlednosti a dobré orientaci v mapě? Nejen na to se snaží tato práce najít odpovědi.
Cílem práce je identifikovat srovnávací analýzou základní přístupy v konceptu a znakovém klíči nářečních map a atlasů. Byly definovány prioritní aspekty konceptů a znakových klíčů map či atlasů v analogové nebo digitální formě. Vymezil se předmět srovnávání, tedy nářeční mapy, dále byly popsány srovnávané vlastnosti, byla určena metoda srovnávání a způsob hodnocení získaných informací pomocí statistických postupů a systematika výstupů. Srovnávání muselo proběhnout co nejvíce objektivně, tzn. že bylo zapotřebí zajistit pestré škály zdrojů a použitých kartografických prvků v mapě. Takto mohla vzniknout exaktní klasifikace, případně typizace nářečních map a atlasů. Výsledkem bylo specifikovat srovnávací analýzou nářeční mapy a atlasy, provést výslednou typizaci a odpovědět na otázky: Které jazyky tvoří lingvistické mapy? Jakou část mají nářeční mapy společnou a v jaké se naopak liší? Jaké metody tematické kartografie se používají či převládají? Je-li uplatňován jednotný znakový klíč, mají znaky společné aspekty? Jaký topografický podklad, měřítko, název aj. se používají v nářečních mapách a mají společné či specifické znaky? Doporučení pro budoucí tvorbu nářečních map a atlasů bylo vytvořeno na základě uživatelského testování, u kterého bylo potřeba zajistit optimální počet respondentů. Testování se měli zúčastnit jak laici, kteří nářeční mapu ani nemusejí znát, tak kartografové a dialektologové. Práce měla jasně danou posloupnost. V první fázi byly nastudovány potřebné znalosti, týkající se dialektologie a kartografie. Dále byl sestaven soubor ukázek všech map, ve kterém byl proveden rozbor na základě definovaných aspektů hodnocení. V této fázi bylo možné odpovědět na některé z otázek, co se týče podobností, použitých vyjadřovacích metod tematického obsahu, topografického podkladu nebo legendy. Dále pomocí statistických postupů bylo sestaveno několik typů map, podle podobností. Na nich proběhlo uživatelské testování a na závěr byly vyhodnoceny závěry a bylo popsáno, jaké aspekty hrají roli pro co nejlepší znázornění nářeční mapy nebo atlasu z pohledu laika, kartografa a dialektologa. Výstupy byly zobrazené také na webových stránkách s výslednými zařazeními srovnávaných map a atlasů a návod pro aplikaci srovnávací analýzy na další nářeční mapy a atlasy. Shromážděna data a všechny mapy byly zařazeny do přílohové části v digitální formě. O bakalářské práci student vytvoří poster. Práce by měla sloužit jako doporučení pro autory nářečních map a atlasů. Byly vytvořeny vzorové příklady „ideálních map“ na základě výsledků uživatelského testování pro potřeby uživatelů.
Data v podobě mapových ukázek ve formátu .jpg nebo .png byla získána z internetových zdrojů nebo z knižních jazykových příruček či jazykových atlasů. Po náhledu na webové stránce byl vytvořen výstřižek, který byl uložen v úložišti počítače ve zmíněném formátu. V některých případech se jedná přímo o interaktivní jazykový atlas. I v tomto případě byl vytvořen výstřižek. Analogové mapy byly naskenované na Dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky v Brně a uložené do stejných formátů.
Veškeré informace a poznatky pro potřeby tematiky nářečí byly studovány z různých prospektů o nářečí z Dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky v Brně. Byl použit i elektronický zdroj, a to czechEncy, nový encyklopedický slovník češtiny. Kartografické aspekty byly nastudovány v Metodách tematické kartografie (Voženílek, Kaňok et al., 2011). Východiskem pro co nejlepší použití metody výzkumu byla webová stránka 100 metod. Mezi další významné zdroje dat pro tuto práci byly články, týkající se problematiky nářečí nebo dialektologie.
Data byla shromažďována a dále i upravována v prostředí MS Excel pro Office 365. V této aplikaci byly prováděny i operace s výpočty, které sloužily pro pozdější část práce. Vytvoření výsledných map jak pro uživatelské testování, tak finální mapy, sloužící jako vzorové ukázky potřeb respondentů proběhlo v prostředí ArcGIS Pro 3.2.
Jako metoda výzkumu bylo zvoleno uživatelské testování. V přípravné fázi je zapotřebí sestavit jakýsi scénář pro testování. Je zapotřebí respondenty, kteří vůbec nevědí, co to jsou nářeční mapy, aby jim bylo nastíněno, o co se tedy jedná. Dalším důležitým krokem k dosažení co nejlepšího výsledku je optimální počet a odbornost respondentů. Nakonec byly zvoleny tři skupiny a celkový počet respondentů činil 50. Respondentům byly následně vysvětleny úkoly, které během asi 20 minut měli splnit nebo zodpovědět na otázky. Celý proces testování byl nahráván diktafonem pro pozdější zpracování. Více v kapitole 4.4 Uživatelské testování.
Srovnávací analýza je výzkumný přístup nebo proces, který je založen na komparaci, tedy ve vzájemném přiřazování jevů k sobě a uvažování o jejich podobnostech a rozdílnostech. Jako výzkumný postup srovnávací analýza zahrnuje tyto aspekty: specifikace předmětu srovnávání – nářeční mapy, vymezení srovnávaných vlastností – kartografický rozbor každé mapy, určení konkrétních technik srovnávání – vytvoření typů map, způsob zhodnocení získaných informací a systematika výstupů – výsledné typy map s jejich názvem a popisem. Srovnávací analýza může sloužit ke generalizaci, klasifikaci, typologii, k predikci nebo prognóze. V případě této práce bylo cílem srovnávací analýzy zajistit klasifikaci, která vyhodnotí výsledky pomocí uživatelského testování.
Schéma pracovního postupu je k nahlédnutí zde. V první fázi bylo nutno nastudovat si potřebnou literaturu, týkající se dané odbornosti, tedy primárně dialektologie a částečně i kartografie. Současně byla shromažďována data, a to jak digitální, tedy rychleji k nalezení, tak analogová, která byla dostupná na Dialektologickém oddělení ÚJČ AVČR v Brně. Bylo tedy nutné absolvovat cestu do Brna a naskenovat potřebné materiály. Později vznikl soubor map, ve kterém přibývaly další mapové ukázky. V něm byly postupně rozebírány všechny potřebné kartografické náležitosti. Vznikl tak zároveň kartografický rozbor celého souboru map. Všechny výsledné srovnávané prvky byly zároveň konzultovány s kartografem, konkrétně panem prof. RNDr. Vítem Voženílkem, CSc. Po nasbírání cílového počtu map a po kartografickém rozboru nadcházelo statistické vyhodnocení. V něm jsou mapy porovnávány podle konceptů, druhů atd. Zároveň také proběhla samotná srovnávací analýza, kdy byly pomocí podobností sestaveny podtypy map podle daných parametrů hodnocení. Z podtypů poté mohly vzniknout finální typy map. Ty byly nazvány a popsány. Z těchto výsledných typů map byly následně vytvořeny jednotné mapy pro potřeby uživatelského testování. Jednotné byly v tom, že zobrazovaly stejné území, byly ve stejném jazyce a rozmístění jazykových jevů bylo smyšlené. Takto byla zaručena co největší objektivita u testování. V předposlední fázi proběhlo samotné testování. Tři skupiny z 50 respondentů odpovídaly na otázky a plnily úkoly. Na základě výsledků uživatelského testování mohly vzniknout závěry. Ty jsou v podobě textů. Vytvořeny byly také finální mapy, které přesně zobrazují a odráží se v nich preference každé ze skupiny respondentů testování. Tyto výsledky by měly posloužit budoucí tvorbě nářečních map tak, aby byly srozumitelné, jasné a pěkné.
Cílem této práce bylo provést srovnávací analýzu dostatečného počtu nářečních map. Následně vytvořit typy nářečních map podle podobností, díky uživatelskému testování zjistit jaké jsou preference uživatelů map a na závěr tak vyhodnotit výsledná doporučení při tvorbě nářečních map.
Klíčové bylo stanovit optimální počet nářečních map, nad kterými bude prováděna celá analýza. Jako hraniční hodnota byla zvolena hodnota 100. Nakonec bylo nashromážděno celkem 107 map, a tak analýza mohla být objektivnější. Ze všech map je většina, přesněji 67 lexikálních. Z toho je jasné, že ve světě převažují nářeční mapy zobrazující právě lexikum, tedy slovní zásobu. Během práce bylo zjištěno, že hlavním důvodem je geografická a kartografická negramotnost některých uživatelů. Proto se vytvářejí primárně mapy jednodušší. Zobrazit fonetické rozdíly pomocí izoglosje velkým problémem, jelikož jejich znázornění v mapě je mnohdy nesrozumitelné nebo nepřehledné. Navíc fonetických, resp. jazykových změn je přeci jen o dost méně než různých tvarů slov. Mapy fonetické tak tvořily zhruba jednu třetinu všech map. Statistickou analýzou bylo dále zjištěno, že velmocemi v tvorbě nářečních map je Německo, Polsko, Nizozemsko nebo Česko. Kartografická kvalita nářečních map převažuje ve střední a východní Evropě. Dialektologové střední a východní Evropy se soustřeďují na co nejpreciznější tvorbu nářečních map, avšak na úkor jejich propagace a laické nesrozumitelnosti. Opakem je tomu právě na Západě. Američtí a západoevropští tvůrci nářečních map se zaměřují spíše na grafickou stránku. Tyto trendy nejsou zcela stoprocentní, avšak dostačují k utvrzení domněnky. Během analýzy bylo zjištěno daleko více závěrů.
Na základě srovnávací analýzy byly vytvořeny typy map podle kartografických podobností. Bylo tedy zjištěno 7 typů map lexikálních a 7 typů map fonetických. Morfologické nebyly zařazeny z důvodu malého počtu ukázek. Tyto mapy byly vytvořeny autorem této práce a posloužily také pro uživatelské testování. Mapy byly rozřazeny do typů podle kartografických aspektů jako jsou kompoziční prvky, popis nebo vyjadřovací metoda u tematického obsahu.
Všech 14 typů nářečních map bylo součástí plnění úkolů během uživatelského testování. Byly vytvořeny objektivní ukázky map, které posloužily pro plnění úkolu a zodpovězení otázek během výzkumu. Celkem se jej zúčastnilo 50 respondentů, z toho 34 laiků, 11 kartografů a 5 dialektologů. Během testování byly veškeré poznámky zapsány a na závěr vyhodnoceny. Každá skupina respondentů měla jiné preference, nicméně v některých aspektech se názory scházely. Zde je podrobný výčet všech preferencí respondentů pro ideální nářeční mapu. Názory laiků byly v některých případech ovlivněny věkem, resp. zkušeností či gramotností geografie. Celkově vzato by se však dalo konstatovat, že je lepší plošný znak pro znázornění jazykového jevu než bodový. Bodové znaky buď mapu rušily, a tak museli dlouze zkoumat nebo ani nevěděli, co znamenají. Název mapy by mohl být v rámečku a měl by být tučně a spíše kratší než delší. Pokud je popis tematického obsahu namísto legendy, vůbec to nevadí. Tady se objevuje první náznak shody se zbylými skupinami testování. Jako orientační prvky by v mapě uvítali hranice státu, krajů, okresů, města krajská a okresní a řeky. Popsané musejí být sousední státy, kraje, města a řeky. Barvy tematického obsahu musejí být sytější a kontrastnější vůči barvám topografického podkladu, nicméně jednotná barva podkladu mapového pole nemusí být šedá, tzn., že laikům nevadí tato nekorektnost vůči legendě, resp. vůči jevu, který by měl být popsán, ale ukazuje jen barevné pozadí bez jazykového jevu. Co se týče popisu legendy, tak musí být jednoduchý a srozumitelný. Pokud se jedná o mapu fonetickou, která obsahuje izoglosy, tak ty právě dělají velký problém. Většina z respondentů nebyla schopna tyto linie pochopit. Měřítko laici v nářečních mapách nepotřebují. Vzhled interaktivních webových map je potřeba vylepšit, aby ji i uživatelé, kteří takový typ mapy uvidí poprvé, intuitivně pochopili. Nejlépe laici ohodnotili lexikální mapy L1 a L7 a fonetické F1 a F4. Nejméně srozumitelné nebo nejhorší byly naopak mapy L5 a F5. L5, tedy velmi jednoduchá nářeční mapa bez popisu a s velkým množstvím kartografických chyb se naštěstí nelíbí nejen kartografům, ale i laikům. Tento typ map však, jak již bylo několikrát zmíněno, převládá v dnešní tvorbě nářečních map. Interaktivní nářeční mapy nebo atlasy by se jednak měly daleko více dostat mezi širokou veřejnost a hlavně ty, jaké jsou v typu F5, by se měly upravit jednak do podoby webových stránek, které odpovídají dnešním trendům a také by mapa měla být více intuitivní. Téměř 70 % respondentů laické skupiny vůbec netušila, co od takovéto mapy očekávat. Velmi málo účastníků testování mělo jakoukoliv zkušenost s tematickou interaktivní mapou. Pro názornost těchto závěrů byly vytvořeny dvě mapy. Kartografové přihlíželi k nářečním mapám velmi kriticky a hledali veškeré nedostatky. Ty byly zohledněny a napraveny při tvorbě všech finálních map. Z kartografického hlediska byly zjištěny tyto poznatky. Název mapy musí být napsán tučně, musí být rozdělen na titul a podtitul, titul by měl být napsán verzálkami, celý název musí splňovat tři vymezení, a to věcné, časové a prostorové. Název by měl být zarovnán vlevo nebo uprostřed horní části mapového listu. Legenda postačí pouze pro tematický obsah v případě, že topografický podklad je snadno rozlišitelný. Názvy legend musejí být srozumitelné, krátké a jasné a zarovnané s legendou. Pokud by v mapě byla legenda pro topografický podklad, tak její popis musí být v singuláru, tzn. v jednotném čísle. Barva výplně topografického podkladu musí být jemnou barvou, např. šedou, aby bylo zabráněno problému, jak je zmíněno v odstavci výše. Barvy celkově musejí být kontrastní a v žádném případě ne syté. Barva hranic by měla být jemnou šedou nebo bílou barvou, aby hranice nerušily tematický obsah. Popis v mapovém poli může být v případě horší čitelnosti napsán s halo efektem a popsána by měla být města a okolní státy. Pokud je jazykový jev zobrazen bodovými znaky, je zapotřebí je od sebe odlišit pouze výplní nebo tvarem, obojím nikoli. Všechny vrstvy topografického podkladu musejí mít čistou topologii. Měřítko v mapě samozřejmě musí být. Nejlépe kartografové ohodnotili lexikální mapu L7, a to z důvodu jednoduché kompozice, dobrých barev a popisu tematického obsahu použitého místo legendy. Pokud by mapa L1 neměla legendu pro topografický podklad a pokud by místo metody bodových znaků pro znázornění jazykového jevu byla použita metoda plošných znaků, tak by zařadili jako nejlepší právě tu. Z fonetických se jim nejvíce líbila F1. Nejméně se zamlouvaly mapy L5 a F5. L5 z důvodu naprosto nedostatečného kartografického vyjádření a F5 z důvodu zastaralého a kartograficky nedostatečného zapojení metod a dovedností webové kartografie. Na základě těchto závěrů byly vytvořeny dvě mapy, které představují ideální vzhled a kartografické náležitosti pro nářeční mapy. Poslední skupinou účastníků uživatelského testování byly dialektologové z Dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk Český Akademie věd České republiky v Brně. Průběh testování u této skupiny probíhal nejdéle ze všech skupin respondentů, proto také vzešlo mnoho závěrečných připomínek. Název mapy nemusí být napsán tučně, měl by být rozdělen na titul a podtitul, zkoumané slovo v názvu by mohlo být odlišeno od zbytku názvu. Topografický podklad musí tvořit hranice krajů, města a řeky. Součástí nářeční mapy by mohlo být zobrazení historických hranice Čech, Moravy a Slezska. V některých případech totiž jazykové jevy kopírují hranice těchto historických území. Hranice by měly mít jemnou barvu, aby nenarušovaly tematický obsah. Popis v mapovém poli stačí u tematického obsahu, včetně výzkumných lokalit, a měst. Barva výplně musí být jemnou šedou, aby nevznikal dojem, že i výplň podkladu značí jazykový jev. Jazykově podobná slova v mapovém poli odlišit podobnými barvami. Legenda stačí pouze pro tematický obsah. Jako nadstavbový kompoziční prvek by bylo dobré zobrazit doplňkovou mapou nářeční skupiny, resp. oblasti. Měřítko být v mapě nemusí. Nejvíce se dialektologům zamlouval typ lexikální mapy L7 a fonetické F1 a F4. Nejméně L5 a F5. Důvody jsou stejné jako u kartografické skupiny testování. Z těchto podnětů byly vytvořeny dvě mapy.
Níže jsou výsledné mapy, ve kterých jsou odraženy všechny podněty respondentů uživatelského testování. První tři jsou lexikální v pořadí: kartografové, dialektologové, laici. Další tři jsou fonetické a pořadí je stejné, tedy: kartografové, dialektologové, laici.
Cílem této práce bylo zjistit, jaké nářeční mapy ve světě vystupují, jaké používají vyjadřovací metody a jiné kartografické aspekty, jaké existují nářeční mapy z hlediska konceptu, tedy zobrazovaného jazykového jevu a také které země vůbec tyto mapy vytvářejí a které z nich jsou kartograficky správnější. Klíčové bylo nasbírat co nejvíce ukázek nářečních map, byla zvolena hranice 100 map. Tato hranice byla dosažena a nakonec bylo získáno 107 nářečních map. Dalším úkolem bylo provést podrobný kartografický rozbor každé mapy. Výsledkem rozboru vznikly pomocí srovnávací analýzy typy map podle podobností. Tyto typy měly posloužit jako ukázky pro uživatelské testování. Během něj bylo nutné zvolit vhodný postup. Z výsledků úkolů během výzkumu a z poznámek respondentů vznikly závěry, které měly posloužit jako doporučení při tvorbě nářečních map. Před nashromážděním optimálního počtu ukázek nářečních map bylo nutné nastudovat potřebné znalosti z oblasti dialektologie, např. pro pochopení složitějších jazykových jevů. Nalezení dostatečného množství nářečních map nebylo jednoduché. Bylo zapotřebí zapojit co nejvíce objektivity, tzn., že nestačily mapy pouze digitální, tedy snadněji dostupné, ale i analogové, které jsou dostupné jen v knihovnách nebo na různých jazykovědných ústavech nebo institucích. Proto byla zhruba jedna třetina ukázek naskenována na Dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk Český Akademie věd České republiky v Brně. Následně byly všechny mapy podrobeny zevrubnému kartografickému rozboru. Aby následná fáze typizace nářečních map mohla proběhnout co nejjednodušeji, soubor všech map, tedy tabulka, musela být rozšířena o další sloupce, které zobecňují vybrané parametry vstupující do typizace. Nakonec byly mapy rozděleny na lexikální a fonetické, jelikož každý z těchto jazykových jevů může mít jiné zobrazovací vlastnosti v mapovém poli. Vzniklo tak celkem 14 typů map, z toho 7 lexikálních a 7 fonetických. Tyto typy mají charakterizovat, jaké vlastně mapy z hlediska kartografie se ve světě vyskytují. Vznikly také statistické závěry, které vypovídají o jednotlivých parametrech kartografického rozboru. Výsledné typy byly nazvány a charakterizovány a pro každý typ byla vytvořena ukázka stejného území a ve stejném jazyce, aby se zamezilo problémům s chápáním a srozumitelností map během uživatelského testování. Výzkum byl totiž předposlední fází této práce. Během něj bylo klíčové zvolit kolik respondentů bude do něj zapojeno a jaké bude jejich věkové a odborné složení. Nakonec bylo usouzeno, že by bylo vhodné zapojit nejen laickou kartograficky málo vzdělanou veřejnost, ale i kartografické a dialektologické zástupce. Dalším krokem bylo určit postup výzkumu. Byl sestaven jakýsi scénář, který probíhal stejně u každého z respondentů. V první části výzkumu měl respondent nahlas o mapách uvažovat a hledat v nich nejasnosti nebo nesrozumitelnosti, popř chyby. Dále mu byly položeny otázky týkající se obsahu mapy. Na závěr měl mapy ohodnotit od nejlepší po nejhorší, a to z pohledu srozumitelnosti, tak vzhledově. Proces probíhal na ukázkách map, které byly vytvořeny, a probíhal tedy zvlášť u lexikálních map a poté u fonetických map. V poslední fázi byly všechny získané odpovědi a poznatky vyhodnoceny a mohla tak vzniknout doporučení pro tvorbu nářečních map. Byly také vytvořeny mapy, ve kterých se odráží všechny závěry. Během práce bylo zjištěno několik faktů. Většina nářečních map, které se vytváří v dnešní době mnohdy mají malý až skoro žádný kartografický základ. Autoři těchto kartograficky nenaplněných map jsou většinou ze států západní Evropy, Asie nebo Severní Ameriky. Naopak propracovanější a odborněji zaměřené nářeční mapy se tvoří ve střední a východní Evropě. Jazykové atlasy a mapy v nich velmi těžko někdy uvidí běžný laik, který se této problematice nevěnuje a naopak sociální sítě používá denně. Oba tyto trendy mají své výhody a nevýhody. Bylo by tedy dobré, aby vznikl jakýsi kompromis. Metody zobrazení jazykových jevů by se měly více přiblížit kartografii, protože ta má za cíl právě co nejlépe zobrazit informaci mapou. Zároveň by velmi pomohla větší propagace formou sociálních sítí nebo webových stránek.
This bachelor thesis deals with the analysis of dialect maps and atlases commonly available in web and analogue environments. In the theoretical part, all these maps are subjected to cartographic analysis. According to the found similarities of each map, types of dialect maps were created. Furthermore, maps were created on the tips that have the same format, are in the same language and depict the same area. These aspects were intended to serve objectivity and a kind of fairness during user testing, so that the user could understand the language or typeface and thus be able to work with the maps without any problems. Testing was carried out in three levels, namely lay, cartographic and dialectological. Each group has different knowledge and also preferences. From the suggestions and results of the testing, recommendations were made for the future creation of thematic maps in the field of dialects or dialect. The results show that these maps are more reaching among the general public. Therefore, the production of dialect maps must also be adapted to the preferences of the lay public. This paper includes sample maps that are created based on the findings of the testing and thus correspond to the ideal idea of a dialect map.
