DPZ je metoda na získání informací o objektech na zemském povrchu, pod ním, i v zemské atmosféře. Jejím hlavním rysem je to, že se při jejím použití shromažďují údaje o zemském povrchu "na dálku" prostřednictvím elektromagnetického záření.

    Řada geografů se pokoušela najít správnou formulaci, kterou by pochopil jak odborník, tak laik.

    Pánové Lillesand a Kiefer (1994) tvrdí, že dálkový průzkum je věda i umění získávat užitečné informace o objektech, plochách či jevech prostřednictvím dat měřených na zařízení, která s těmito zkoumanými objekty, plochami či jevy nejsou v přímém kontaktu.

    Nejobecnějším smyslu slova dálkový průzkum (angl. Remote Sensing, fr. Teledetection, něm. Fernerkundung) znamená získávání informací o jevech na dálku – bez přímého kontaktu s těmito jevy či objekty.

    Za další možnou definici DPZ můžeme považovat Jeřábkovu (1982). Říká, že dálkový průzkum Země představuje pozorování a měření objektů nebo jevů na zemském povrchu a v při povrchových vrstvách, bez přímého fyzického kontaktu s nimi.

    Pořizování dat pomocí DPZ se uskutečňuje konvenční a nekonvenční metodou. První metodu představuje letecké snímkování, výsledkem jsou klasické letecké snímky, obraz vzniká centrální projekcí a je vykopírován na fotografický materiál, zaznamenává se pouze úzké rozmezí vlnových délek (Dobrovolný, 1998).

    Nekonvenční metodu představuje družicové snímkování, obraz nevzniká centrální projekcí, ale vzniká postupně po jednotlivých obrazových prvcích. Obrazové záznamy jsou téměř vždy v digitální podobě. Digitální záznam představuje lepší zpracování a začlenění do digitálního systému (Dobrovolný, 1998).Družicové systémy mají většinou velké spektrální rozlišení, ale omezené prostorové rozlišení. Časté je multispektrální snímkování, což znamená snímkování jednoho místa v několika pásmech. Výhodou těchto snímků je rychlé pořízení.