JAVOŘÍČSKÝ KRAS

[ Home ] [ FG charakteristika ] [ Karsologická charakteristika ] [ Mapa ] [ Fotografie ]

Karsologické charakteristiky

Javoříčský kras nemá typický vzhled krasového území. Výskyt povrchových krasových jevů je velmi omezen díky značné mocnosti zvětralinových pokryvů, které ztěžují prosakování vody. Nachází se zde sice bradlové výchozy z velmi čistých vápenců (obsah uhličitanu vápenatého se pohybuje od 97,00% do 98,69%) se silným tektonickým rozpukáním, avšak jejich povrchová rozloha je malá. Navíc celé území se vyznačuje velkou reliéfovou energií. Ta při srážkových stavech způsobuje rychlý odtok vody po prudkých svazích. Voda se tedy nemůže dostatečně vsakovat do podloží, a proto jsou povrchové tvary tak netypické či často přetvořené jinými nekrasovými činiteli. Dostatečná mocnost i čistota vápencového souvrství však vytváří příznivé podmínky pro intenzivní rozvoj krasových jevů v podzemí.

Z exokrasu jsou zde nejlépe vyvinuty závrty, proto se také staly předmětem inventarizacev bakalářské práci. Celkem bylo  zdokumentováno 12 závrtů. Z klasifikace závrtů dle genetického procesu, stupně vývoje a morfologie vyplývá, že většina z nich je korozního původu, v primárním stupni vývoje a prozatím mísovitého tvaru. Závrt U Průchodnice je sekundárního typu, neboť je již přehlouben menšími nálevkovitými závrty, ostatní sekundární závrty vznikly sufozí.

Z hydrologických krasových tvarů bylo zinventarizováno 7 ponorů a 4 vyvěračky. U aktivních ponorů se jedná především o periodické údolní ponory. Nejznámějším a pro výzkum hydrogeologických krasových poměrů území nejvýznamnějším je však paleoponor Špraňku (Velký ponor Špraňku). Právě zde se v srpnu 1959 uskutečnil kolorační experiment krasových vod pod vedením V. Panoše, při kterém došlo i k objevení části jeskynní soustavy, počátku konicko-mladečských podzemních cest ponorných vod. Zdokumentované vyvěračky lze dle režimu vývěru rozdělit na dvě stálé a dvě občasné.

Mnohem příznivější podmínky jsou na území Javoříčského krasu pro vznik podzemních tvarů, z nichž v bakalářské práci je zdokumentováno celkem 34 vybraných jeskyní. Jednoznačně nejlépe vyvinuté, co se týče délky, velikosti či jeskynní výzdoby, jsou dnes již veřejnosti zpřístupněné Javoříčské jeskyně. Pestrou a bohatou krápníkovou výzdobu však můžeme najít i v nově objevených částech jeskyně Za hájovnou, Jeskyni na Zkamenělém zámku nebo Jeskyni ve Zkamenělém zámku, kde byla část zničena mladším řícením. Ostatní jeskyně si zachovaly puklinový charakter bez výraznější výzdoby nebo byly přemodelovány činností vodního toku. Druhým nejdelším jeskynním systémem, pokud bereme Švecovu díru jako součást Javoříčských jeskyní (celkem 4000 m), je se 184 m jeskyně Za hájovnou, třetím je pak Velká jezevčí díra u Kadeřína (132 m). K objevení podzemních prostor takovéto délky vedl dlouholetý výzkum, který zde probíhá dodnes.