Úvod

Lidé si celá staletí uvědomovali možnosti hospodaření s vodou, která patří mezi nejdůležitější látky na zemi. Z počátku se jednalo pouze o odvodňování bažin a mokřadů a zřizování rybníků, ale s pozdějším vývojem technických znalostí a rostoucími nároky na užívání vody (zásobování pitnou vodou, regulace vodních toků, ochrana území před povodněmi apod.) začaly vznikat složitější stavby na daných tocích tzv. vodní díla. Mezi nejznámější vodní díla se řadí zejména přehrady, hráze a vodní nádrže.

Se stavbou a provozem těchto vodních děl je spojeno riziko částečného, či úplného porušení hrazení, které může zapříčinit destrukci daného díla a následně způsobit zvláštní povodeň. Jednou z nejznámějších katastrof přehradního stavitelství, která se udála roku 1916, je protržení nádrže Bílá Desná v Jizerských horách.

Z hlediska vzniku a průběhu zvláštních povodní způsobených destrukcí vodního díla jsou nejvýznamnější díla zařazená do I. a II. kategorie, která by po protržení hráze měla katastrofální následky. U těchto děl je v dnešní době velmi malá pravděpodobnost této situace, jelikož jsou stavěna ze železobetonových konstrukcí a jsou pod stálým technicko-bezpečnostním dohledem. Snad jediný způsob, při kterém by mohlo dojít k destrukci vodního díla I. a II. kategorie, je technická porucha závažného charakteru, nebo teroristický útok. Oproti tomu u vodních děl spadajících do III. a IV. kategorie (hráze jsou zemní sypané, naplavované, balvanovité) je protržení pravděpodobnější díky špatnému technickému stavu mnoha těchto děl, nebo je způsobeno následkem přirozené povodně 50-100 letého charakteru.

V dnešní době tyto katastrofy nelze vyloučit, ale se současnými programy sloužícími k modelování těchto extrémních hydrologických jevů lze určit velikost záplavové vlny pro jednotlivé druhy zvláštních povodní a stanovit tak rozsah území, které bude touto zvláštní povodní zasaženo. V České republice jsou dle zákona č. 254/2001 na vodních dílech I. až III. řádu provozovatelé těchto vodních děl povinni vést a poskytovat příslušným povodňovým orgánům, orgánům krizového řízení a orgánům integrovaného záchranného systému údaje o parametrech možné zvláštní povodně (zejména charakteristiky povodňových vln a rozsah ohroženého území). Na vodních dílech IV. řádu tyto údaje vedeny být nemusí.

Výsledky hydrologických modelů pak využívají složky integrovaného záchranného systému pro plánování opatření na ochranu obyvatelstva při hrozící či nastalé krizové situaci v podobě povodňové vlny způsobené destrukcí vodního díla.

Vodní nádrž Moravská Třebová patří mezi vodní díla IV. řádu a hned pod hrází se na vodním toku Třebůvka nachází stejnojmenné město plynule přecházející v obec Linhartice. Při destrukci vodního díla následná povodňová vlna může ohrožovat rodinné domy nebo průmyslové stavby nacházející se v blízkosti vodního toku, to bylo také hlavním důvodem, proč byla vodní nádrž Moravská Třebová vybrána pro namodelování záplavové vlny zvláštní povodně v této bakalářské práci.