1. Kategorie využití krajiny 2007
Seznam jednotlivých kategorií vyčleněných při tvorbě aktuálního využití půdy a jejich plošné zastoupení v povodí Trkmanky jsou uvedeny v přiložené tabulce 1.
Srovnání krajinného využití v roce 2001 a 2007
Kategorie využití půdy pro rok 2001 a 2007 se zcela neshodují, vytvořila jsem proto a pro usnadnění interpretace výsledků 11 nových obsáhlejších kategorií (bapř. trvalé travní porosty = louky a pastviny). V uvedeném šestiletém období vzniklo množství nových vinic na úkor orné půdy (517,27 ha), částečně je tento údaj vyrovnán 170,58 ha vinic, které byly přeměněny na ornou půdu. Další výraznou změnou je přeměna 205, 79 ha orné půdy na trvalé travní porosty.
Rozdíl mezi plochou zaniklou po roce 2001 a nově vzniklou do roku 2007 v rámci jednotlivých kategorií ukazuje následující graf.
Je patrné, že došlo k úbytku orné půdy a sadů a zahrad, naopak se rozrostla plocha vinic a trvalých travních porostů. Méně patrný, přesto významný je mírný nárůst počtu lesních a vodních ploch.
2. Ekologické zhodnocení krajinné struktury
Ekologická stabilita
Koeficient ekologické stability je obecně definován jako poměr ploch tzv. stabilních a labilních krajinotvorných prvků (KES-a polde Míchala (1985)). V praxi se používají zejména jeho různé modifikace zavádějící navíc odlišující číselné koeficienty (KES –b: podle Miklóse (1986); KES –c: podle metodiky Agroprojektu (1988)).
Z v tabulce 2 vyplývá, že povodí Trkmanky je nadprůměrně využívané zejména zemědělskou velkovýrobou, což vede k narušení přírodních struktur a tím k oslabení autoregulačních pochodů. Následkem toho je krajina značně labilní a její stabilizace vyžaduje soustavné technické zásahy.
Krajinné metriky
Indexů popisujících strukturu krajiny je velké množství. Prostřednictvím čísel můžeme snadněji srovnávat velikost a hustotu plošek tvořících krajinu, jejich tvar, hrany, bohatost a vyváženost prvků krajiny a další charakteristiky.
Dominantním prvkem povodí Trkmanky jsou zemědělsky využívané plochy (72 %), přičemž jenom orná půda zaujímá 55 %. V krajině proto převažují rozsáhlé plochy jednoduchých pravidelných tvarů.
2. Ekonogické zhodnocení krajinny
Návrh Implementace modifikované Hessenské metody do prostředí GIS
Oceňování krajiny spočívá v bodovém ohodnocení jednotlivých biotopů. Hodnota biotopů je dále zpřesněna koeficientem, který odpovídá stavu biotopu v konkrétním místě a čase. Finanční částku získáme vynásobením peněžní hodnotou stanovenou pro zvýšení ekologické hodnoty jednoho m2 plochy biotopu o jeden bod. Pro získání ceny konkrétního segmentu musíme ještě částku vynásobit rozlohou.
Ve své práci jsem se zabývala dvěma možnými způsoby ocenění krajiny odlišujícími se způsobem výpočtu korekčního koeficientu.
Prvním z nich koeficient získá přímo na základě kombinace hodnot reprezentativnosti a zachovalosti (jedná se o atributy vrstvy mapování biotopů podle metodiky NATURA 2000). Tento postup je velmi rychlý a jednoduchý a vychází z předpokladu, že ačkoliv se kriteria hodnocení metody NATURA 2000 a Hesenské metody přesně neshodují, mají obě hodnocení podobnou vypovídací hodnotu o kvalitě biotopu.
Druhým přístupem je snaha odvodit koeficienty jednotlivých dílčích kriterií individuálního hodnocení Hesenské metody ze všech daných podkladů metody NATURA 2000 Tento způsob je časově náročnější a některá kritéria není možné z metody NATURA 2000 odvodit, protože se hodnocení přesně nepřekrývají.
K oběma postupům oceňování krajiny byla vytvořena přehledná schémata doplněna v bakalářské práci komentářem. Pro ukázku přikládám první z nich - schema 1.
