Každý z nás žije v krajině. Většinu svých potřeb naplňujeme z rozmanitosti této krajiny. Bádáme i odpočíváme v jejích ekosystémech. Přírodní síly krajiny nás naplňují úctou a my pečujeme o její estetiku. Měníme ji, ničíme a někdy nás však rovněž ohromuje (Forman, Godron, 1993).
Krajina kolem nás vytváří naše přirozené životní prostředí. Veškeré zásahy a ovlivňování krajiny se zpětně dotýkají i nás, protože tím přetváříme svůj životní prostor. Abychom byli schopni správně hospodařit s přírodními zdroji, musíme nejprve porozumět krajině kolem sebe, její struktuře, funkci a jejím proměnám. K tomuto účelu slouží postupy ekologického hodnocení krajiny. Díky porovnávání jednotlivých ekosystémů, různě ovlivněných zásahy člověka, můžeme zjistit aktuální stav krajiny, úroveň její přirozenosti (do jaké míry byla ovlivněna zásahy člověka) a tím i stabilitu (schopnost navrátit se do původního stavu autoregulačními pochody). V posledních letech se specialisté z oblasti krajinné ekologie v hojné míře zabývají problematikou ekonomického hodnocení krajiny. Přírodu (krajinu kolem nás) můžeme rozdělit na část tržní a netržní. Cenu tržní části si plně uvědomujeme, protože se dotýká našeho každodenního života – nákup rostlinných a živočišných produktů. Ocenit netržní část přírody ( neprochází trhem) je mnohem těžší. Je to ta část, která vytváří podmínky pro život, nemáme z ní přímý užitek, ale přesto je nenahraditelná. Pakliže se podaří přiměřeně ocenit tuto část přírody a vytvořit tím obecné povědomí o její významnosti, mohl by se zlepšit přístup k jejímu využívaní a tím i náš životní prostor.
Ve své práci upřednostňuji pojetí krajiny z hlediska přírodního oproti pojetí socioekonomickému.
„…krajiny odrážejí a vyjadřují, hovoří o hodnotách, jež vyznáváme, a zároveň ovlivňují kvalitu našeho žití…“ (Meinig, 1979 in Forman, Godron,1993)